‰tinami ovocn˘ch sadÛ. Mezitím vesnice, ubohé shluky kamenn˘ch chatrãí, které se sotva dají nazvat obydlím ãlovûka. Tu a tam panské sídlo, pfiízemní dfievûn˘ dvorec, s dfievûn˘m ledabyl˘m hrazením, kamennou vûÏí k pochybné ochranû pfied pfiepadením. Nedbalost a ‰pína. Knûz v duchu vidí ‰panûlské obce, vesnice kolem Sevilly, Toleda ãi Burgosu, ãichá jejich pachy a cítí jejich Ïiv˘, hmotn˘ tep. Rozdíl proti tûm fieck˘m odpadlíkÛm. A dodává: Lhostejnost. Lenost. Vidí stfiízlivé statky ‰panûlské ‰lechty, úãelná opevnûní, pofiádek, ãisto. A znovu: Lhostejnost, lenost. Má tohle neÏivé, znetvofiené kfiesÈanství opravdu tak ‰kodliv˘ vliv na ãlovûka, Ïe mu bere smysl pro ãistotu a práci? Clavijo je je‰tû v Trapezuntu. Byl nesmírnû zvûdav na ten státeãek v odlehlém koutku âernomofií, na tu dávno odfiíznutou odnoÏ cafiihradské fií‰e, na skomírající zbytek kdysi velikého panství mocného rodu. Byl zvûdav na jeho dne‰ního vládce, jehoÏ otec a dûd mohli je‰tû pln˘m právem nosit titul Velik˘ Komnén – Megas Komnénos. Pak stál pfied tím unaven˘m, sotva padesátilet˘m muÏem, mluvil s ním a poznal, Ïe velikost KomnénÛ je vûcí minul˘ch dob. Prázdná, zvet‰elá vzne‰enost trapezuntsk˘ch hradních síní pÛsobila tísnivû a trapnû; jako by zdûdili své sídlo po bohat˘ch pfiíbuzn˘ch. Musel se tomu zasmát. Ne, nehodil se na tu nedobytnou orlí skálu ten váhav˘ a nerozhodn˘ císafi ani jeho hezk˘ a hloup˘ následník. A to divadlo! Huben˘ stfiízliv˘ obliãej se sloÏil do úsmûvn˘ch vrásek. Stáli tam, v ohromné trÛnní síni, pfied zataÏen˘m rud˘m závûsem, zahaleni v oblacích kadidla, aÏ jim bylo nevolno, a ãekali. âekali dlouho, aÏ koneãnû zaklinkal zvonek; za pekelného hluku pí‰Èal a trubek se rozhrnul závûs a objevil se císafi v tûÏkém, zlatém, perlami posetém rouchu. Sedûl na vysokém trÛnû nehybnû jako socha. A strnule hledûl do prázdna. Zjevení trvalo nûkolik minut a po celou tu dobu nástroje nesnesitelnû jeãely. Pak se závûs zatáhl, hluk pfiestal jako kdyÏ utne a bylo po audienci. Hned potom následovalo ov‰em druhé, soukromé sly‰ení, kdy se Basileos jiÏ choval jako ãlovûk; ale proboha, pro koho, kvÛli komu se konal ten podivn˘ obfiad? „V‰iml sis té mladé, Ruyi?“ vpadá zezadu GómezÛv hlas. „Mhm,“ zavrãí Clavijo cosi vzdáleného. „Ta musí b˘t,“ rozvíjí Gómez své pfiedstavy. „Kouká jí z oãí v‰echna nefiest Cafiihradu. A pfiitom se chová jako dokonalá princezna. Chytrá, zkaÏená, vzne‰ená. A krásná. PaneboÏe, ta toho asi umí. Dal bych si ...“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169235