Z
REBELŮ REVOLUCIONÁŘI
ně kontraproduktivní, že si historik nutně klade otázku, zda mentální naladění a očekávání těch, kdo v koloniích ovládli politický diskurs, neurčovalo již předem výsledek jakéhokoli, byť sebebanálnějšího střetu. I když byly britské celní patroly obecně nenáviděné a některé cenové relace, ovlivněné merkantilistickými obchodními pravidly, pro kolonisty nepříznivé, nejednalo se o stav, který by zhoubnou měrou dopadal na převážnou část koloniální společnosti. Po prolomení západní hranice se před mnoha lidmi otevřela nová obrovská oblast nadějí a příležitostí, k níž mohli zaměřit své schopnosti a úsilí. Bílá Amerika se odvracela od pobřeží a začala svou budoucnost spojovat s vnitrozemím, kde ji čekali jiní protivníci, osobité nároky a svérázná nebezpečí, odpoutávající její historický prožitek definitivně od evropských zkušeností. Přesun těžiště směrem na západ a oslabení imperiálních námořně-obchodních závislostí by si pravděpodobně po nějaké době samy vynutily uvolnění, reformu a posléze zánik politických pout s metropolí. V roce 1773 však národ na revoluční cestu sváděla skupina lidí, kteří v Americe nejvíce hleděli na východ a s Anglií byli svázáni tisíci obchodních, zájmových a finančních pout: dálkoví obchodníci velkých přístavních měst a plantážníci-vývozci z pobřežních nížin. Republikánská a přirozenoprávní rétorika, kterou použili pro ospravedlnění svých zištně motivovaných rozhodnutí, připoutala k jejich zájmům výkvět koloniální inteligence, jejíž nejlepší mozky daly své výjimečné schopnosti do služeb myšlenky americké emancipace a posléze i nezávislosti. Británie sklonku 18. století byla globálním impériem, jehož jednotlivé vzdálené části na sebe mohly působit 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169204