ŠŤASTNÁ PAVLÍNA
Už je sotva slyším, tak jako kola se vzdaluje i bouřka, než se uhladí do pianissima, než z teplého hnízda vyletí pták, aby se se mnou rozdělil o zážitek, který by se mohl jmenovat psí. A protože vzpomínky jsou beze jména a přichází jen tak, ocitám se s Pavlínou v prázdné kavárně, vybíráme si pěkné místo, abychom viděly dobře na naše setkání, na naše vyprávění. Probraly jsme všechno, od osudů vlastních prožitých, literárních, napsaných i zfilmovaných, příběhy lidí skutečných i vymyšlených, pochválily jsme si svetry i kostým a účes. Před námi je vypitá káva, vrchní se uklání a smete neviditelné smítko, hledáme lístek od šatny. − jo, a ráno jdeme s Josefem na trh − Můj lístek od šatny má číslo třináct. Chci říct, že − − zbyla nám dvě štěňata, tak je jdeme udat − Osudy lidí vymyšlených, literárních i skutečných ztrácejí svou důležitost, v mém sluchu zakraluje výraz štěně − pes. Dívám se na Pavlínu a kymácím se v základech jako stará věž. − Ale Pavlíno, komu je prodáš − jak víš, že ty lidi − − Neblázni, to už je mi jedno, kdo si je vezme, třeba za dvacku nebo zadarmo, no bóže − 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169202