Proč měnit člověka?
Neodarwinovský pohled na biologickou podmíněnost lidské psychiky je ilustrací toho, jak může evoluční uvažování přispět do filosofických diskusí o etice, i jaké jsou jeho meze. Darwinismus se v žádném případě nemůže stát zdrojem etických norem a hodnot, ani je nemůže nikterak legitimizovat. Co však může, je nesmírně důležité: Jakmile jednou nějaké hodnoty máme, a jakmile na jejich základě sestrojíme nějaký emancipační projekt, darwinismus nám může pomoci najít takové společenské instituce, které nám budou nejlépe sloužit. Ale především nás zbavuje šupin na očích – šupin, skrze které jsme si malovali emancipační projekty tak utopické, že byly nutně určeny ke katastrofickému ztroskotání.
V oblasti horního Xingu, přítoku Amazonky, žije Semaiům podobná společnost mírumilovných lidí, která se ale, jak se zdá, dokáže také efektivně vypořádat i s ostatními. V celé oblasti se hovoří čtyřmi hlavními jazyky, a přesto zde neexistuje násilný konflikt. Všude jinde vede národnost, etnicita, rasa a náboženství k válkám, u Xingu však ne. Tito lidé jsou dokonce schopni navázat vztahy s brazilskou vládou takovým způsobem, který nížině Xingu získává respekt a autonomii. Společnou vírou deseti kmenů je, že „dobro“ je vázáno na mírumilovnost. Ta se projevuje i v mezikmenovém obchodu, kde byly značně omezeny zákony volného trhu. Každý člen společnosti považuje za hodnotné opasky a náhrdelníky ze škeblí, kamenné sekery, sůl, bavlnu, luky z tvrdého dřeva a keramické nádoby. Všichni také mají zdroje a znalosti nezbytné k jejich výrobě. Avšak v průběhu staletí došli k systému sankcí a zvyků, které úmyslně chrání monopol. Všichni vědí, že ornamenty ze škeblí vyrábějí pouze Caribové; nikdo nezískává ani neobchoduje se solí ze strachu, aby nepohoršil Menihaky; nikdo nechce keramiku, pokud nebyla vyrobena jednou z tolik obdivovaných žen kmene Waura…Vědomá kontrola obchodu slouží vztahům, které mají hodnotu samy v sobě. K autoritám přistupují Xianguos s rezervou. Každá vesnice sice má na rozdíl od Semaiů mluvčího, který ji reprezentuje v obchodování a hraje hlavní roli v ceremoniálech, ale situaci nejlépe shrnuje antropolog, jenž poznamenává: „Náčelník něco řekne, ale každý si dělá naprosto co chce“. Viz.: Watson, L.: Temné síly přírody; Fontána 1996, kap. 4.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169176