Fikce V L A S T I M I L Z U S K A / M I M É S I S – F I KC E – D I S TA N C E
v němž vyjádřené nemá (pro nás) jinou existenci než tu, která ho vyjadřuje: Druhého jako expresi možného světa. V psychickém systému já – já objektové funguje Druhý jako centrum obalování, zahrnování nebo implikace.“ Deleuze, G.: Différence et Répétition, c.d., s. 261. K tomu srv.: „Pozice tvůrce fikce je pozice prezentování. Fiktivní pozice spočívá v prezentování, v nabídce k úvaze o jistých situací pro nás – abychom je reflektovali, uvažovali o nich, prozkoumávali implikace.“ Wolterstorff, N.: Works and Worlds of Art. Oxford 1980, s. 231. Redukce, zmiňovaná Deleuzem, odpovídá ztrátě distance, ať už metafyzické Lévinasovy nebo estetické Bulloughovy, a „zvláštní podmínky zkušenosti“ pak distancovanému estetickému postoji, epoché od reality, suspenzi generální teze přirozeného postoje. 43 inferential walks – termín U. Eca z práce The Role of the Reader (Bloomington 1979) označující opouštění textu fikce v zájmu získání intertextové podpory pro konstituci možného světa fikce. S psychology řečeno, jde o poddruh exploračního chování, tzv. rozšiřujícího, rozbíhavého (diversive).
97
2.2 „Síla“ žánru jako funkce vzdálenosti možného světa Denně jsme svědky taxonomické „nekázně“ v recenzích, reklamách, informujících statích apod., kde se s žánry, resp. s žánrovou atribucí zachází volně, až na hranice libovůle. Takže se snadno zaměňuje thriller s hororem, krimi s detektivkou, pohádka s fantasy atd. atp. Navíc se v povědomí diváků a filmových fanoušků fixují ustálená spojení typu „Hitchcock = král hororu“, třebaže z jeho 53 filmů je hororem jen jediný. Pokusíme se proto ve snaze snížit množství výskytu žánrových konfuzí o přidání jednoho z kritérií žánrové klasifikace. Motivem je tázání, proč kontaminace určitým prvkem (i syntaktickým) např. žánru fantasy mění sci-fi ve fantasy, proč prvek sci-fi mění detektivku ve sci-fi, proč metafora „zli-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169175