Kaynova doba
97
Nebo si váÏnû myslí‰, Ïe kdyby na‰i knûÏí zmizeli, Osmiãka by se ihned nespojila a nevyrazila pfies mofie, aby si vzala zpût, co jí kdysi patfiilo?“ Dant mlãel. O zemích, leÏících daleko na západû, za pou‰tí, divok˘mi pralesy, rozlehl˘mi stepmi a fiekami ‰irok˘mi jako záliv toho mnoho nevûdûl. Osm království pro nûj mohlo b˘t stejnû tak fií‰í snÛ jako bujn˘ch pfiedstav. „Dé‰È na jafie a hlubok˘ sníh v zimû pfiece také nemiluje‰, ani povodeÀ ãi horké dny nevítበs nad‰ením,“ pokraãoval otec, „a pfiece je to v‰echno dobré a dÛleÏité A mortaiové jsou v Etysu souãástí toho v‰eho. Jsou nositeli zmûny a v˘voje tam, kde by jinak byla jen stojatá, páchnoucí voda.“ Dant v otcovû pfiedná‰ce jasnû sly‰el ozvûny dávného vzdûlání v mortaiské ‰kole v Hymefie a zatvrdil se jen o to víc. Otec to poznal a vzdal to. „Radûji mi povûz, jak se cítí‰?“ „Jak se cítím?“ u‰klíbl se Dant. Na paÏích i na zádech uÏ mu nabíhaly rudé podlitiny po úderech otcov˘m opaskem. „Díky za starost.“ „Myslel jsem tím, jestli na sobû nepozoruje‰ nûjaké pfiíznaky ochranné kletby,“ vysvûtlil otec. „Ten v˘prask sis zaslouÏil. I kdyÏ jsem tû je‰tû vãera mûl za dospûlého, dneska ses zachoval jako kluk.“ „Jsem v pofiádku,“ odvûtil. „Ta kletba je‰tû pfiede mnou stihla toho druhého.“ „Nic bych si nepfiál víc, chlapãe.“ V tu chvíli se koneãnû otevfiely dvefie z loÏnice a do kuchynû ve‰la léãitelka Aiwass. Pozdravila Dantova otce a pfiijala misku teplé polévky. „Jak je s ním, Aiwass?“ zeptal se otec. „Zle, Goyde,“ odpovûdûla Ïena. „Má zlomen˘ch nejménû deset kostí, vysokou horeãku a spoustu zhmoÏdûnin
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169162