zev jí vyhovoval. Rozhodla se, Ïe pro zaãátek vyvede svého svûfience z nástrah, kter˘m Humûs jiÏ odmaliãka podléhal. Jednalo se o léãky smyslÛ, tûla, lenosti a marnivého úspûchu. Jan Humûs byl pro ni prav˘ umûlec renesanãního typu. Mûl v‰echno, i tu michelangelovskou ,teribilitu‘, s níÏ se boÏí chrám svûta jiÏ tehdy zaãal hroutit. „Jsi prav˘ renesanãní umûlec!...“ „A co moderní umûlec?...“ Namítal Humûs a Dá‰a krãila rameny. „Co je moderní umûlec?... Pohled?!... Pocit?!... Co je‰tû?... OkamÏik?!... Prchavá událost?!... Záblesk ãasu, svûtla a barvy?!... Strach z mizející boÏí lásky. ProtoÏe v tom strachu ta láska je‰tû pfieb˘vá. Pfieb˘vá jen v nûm a nikde jinde. DÛm se hroutí a obyvatelé mají strach. Kfiiãí hrÛzou, jako kdyÏ se loì potápí a oni mohou je‰tû d˘chat. Proã?!... Proã je‰tû d˘chat?!... Jen proto, aby mohli kfiiãet hrÛzou?... Ten kfiik zoufalství je jejich nov˘ dÛm. Bydlí tam a veãer se tam ukládají ke spánku. Ten dÛm zoufalství je nová vûãnost. Na‰e moderní vûãnost, jako ten dÛm co stojí na skále a ztrácí se v mracích. Nic tu není. Jen to vlhko... A ten kfiik zoufalství uÏ nikdo nesly‰í...“ Právû v takov˘ch chvílích, ale jenom v takov˘ch, mohla Dá‰a sevfiít Honzíka v náruãí a pfiitisknout jeho hlavu na svá Àadra. Svá Àadra kojné, která zme‰kala svou roli. Ta pfiekrásná Àadra, která tu v tom kfiiku a zoufalství prostû jen tak nevinnû byla. Nevinnû a nûÏnû právû ve chvíli, kdy se v‰ichni topí a fiítí do bezedna jako ta michelangelovská ,terribilitá‘, ta hrÛza lásky, co je jen okamÏik na povrchu bezedné vûãnosti. „Sedni si ke mnû.“ Vzala ho za ruku a jemnû mu naznaãila kfieslo vedle sebe. „Nemohu. Mám spoustu práce,“ fiekl Humûs a sedl si na kfieslo, které mu urãila, jako kdyby fiekl prav˘ opak. „Proã se mnou nikdy nemluví‰?... Nemበnikdy ãas?“ Usmála se. „Nemበãas mluvit, ale stejnû zÛstane‰. Ale fieã potfiebuje víc ãasu neÏ mlãení.“ „Copak s nûk˘m mluvím?... Nemluvím!... Copak nûkdo s nûk˘m mluví?... V‰ichni jsme na tom stejnû. ¤eã ãlovûk saje s matefisk˘m mlékem. Na‰e generace mléko nepila. A umûlci uÏ vÛbec mléko nepijí. To ti pfiece nemusím vysvûtlovat.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169143
„âlovûk je cel˘ Ïivot malé dítû. Nefiíkám, Ïe není nic jiného, ale to malé dítû, kter˘m byl, v nûm vÏdycky zÛstane. KdyÏ veãer uléhá do postele, aby zavfiel oãi a spal, je jenom malé dítû. V Ïivotû není nikdy na nic pozdû. âlovûk zaãíná vÏdycky v‰echno od zaãátku. KaÏd˘ den, kaÏdou noc. Co jsi, kdyÏ sevfie‰ svou Ïenu v náruãí? I to malé dítû je v té chvíli pfiíli‰ staré, pfiíli‰ velké. Jsi jen sen. Jen touha narodit se a Ïít. Jsi jen strach, Ïe neví‰, co to znamená, narodit se a Ïít. A tak hledበsmrt. Smrt je jistá. Tak jistá! âlovûk zapomene, Ïe je to jen závoj Ïivota. Rou‰ka, do které se Ïivot zahalí jako Ïena.“ „PfiestaÀ!... Toãí se mi z tebe hlava.“ „Tak vidí‰, Ïe mám pravdu!“ „Pravdu má‰, ale nosí‰ ji jako klobouk... na hlavû... krásn˘ klobouk... Podobá se ãemu chce‰, ale matefiského mléka se z nûj ãlovûk nenapije.“ „Napije!... A dokonce jen z nûj!...“ Dá‰a se smála, Ïe jí Honzík HumûsÛ tak pûknû pfiihrál. „Nejsi na tom tak ‰patnû, jak jsem si myslela.“ Vypadala spokojenû a hrabala ve svém hrnku. „To kvÛli tomu jí‰ ty maliny?“ „KvÛli ãemu?“ „KvÛli tomu mléku, co si ãlovûk mÛÏe strãit za klobouk, jako tu hrÛzu na‰í budovy svûta!...“ Humûs se podíval na Dá‰u. Rozesmála se a nic nefiíkala. Mûla v puse rozkouslou malinu a mezi zuby jí tekla ãervená ‰Èáva. „MoÏná Ïe jednou pfiece jen pochopí‰. MoÏná Ïe bude‰ mít pfiece jen strach. ProtoÏe strach je Ïena. A ten, kdo nemá strach, Ïenu nemá. MoÏná Ïe ji nikdy nepoznal. Strach je Ïena a Ïena je strach. Jedno je druh˘m a na nic jiného tu není místo. Na nic jiného tu není ãas. Îena je strach a nic jiného neÏ strach b˘t nemÛÏe. A kdyÏ pfiece jen je, stane se zbyteãnou a vlastnû ani není Ïenou. Îena je hrÛza sama. Vidí‰ sám, jak se ty maliny pfiede mnou tfiesou.“ „Strach mám jen o tebe, Dá‰enko. Upfiímn˘ a poctiv˘ strach. Tak vidí‰. AÈ dûlám co dûlám, nechce‰ mû. Strach mám a ty Ïena nejsi... alespoÀ pro mne ne.“ „Jsem!“ „PfiestaÀ!... Jako bych tû neznal!...“ „Neznበmû!... Jen mበstrach, Ïe mû pozná‰. Pomysli na tu fieã a na to mléko, které jsi nepil. Mléko, které nechce‰.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169143
„Mám strach z boÏí lásky?!“ „Mበstrach z boÏí lásky!“ „Nejsem na tom tak ‰patnû. Mám strach o tebe a mám strach z boÏí lásky. Je tu spousta Ïen! Jsem spasen? Mám strach, kdyÏ vidím, jak se hroutí boÏí budova svûta, mám michelangelovskou hrÛzu z mé vlastní modernosti. A ta hrÛza je uÏ ta modernost. Souãasnost. V‰echno to bûÏí jako na drátkách. Patfiím souãasnosti. Tvofiím v souãasnosti. Moje spoleãnost je souãasnou spoleãností. Patfiím k ní, jako patfiím souãasnému svûtu. Jinak se tvofiit nedá. Patfiím jemu a on patfií mnû. Obsahuje se!... Obsahujeme se!... Humûs je H. Umû. S.“ Humûs se rozparádil, jako by byl uÏ veãer a on mluvil na praktikáblu zasedací sínû. „Právû v tom je ten omyl! Humûs není nikdy ani Humûs, ani H. Umû. S. Jen odrostlé dûti chtûjí b˘t samy sebou. Jsou jiÏ odrostlé, ale stále je‰tû dûti. Mléko jim uÏ nechutná, a tak si myslí, Ïe jsou jen samy sebou. Odrostly a svût je jenom jejich. Uboh˘ a manipulovateln˘ svût. Svût Ïárlivosti a svût stfieÏící úzkostné lásky. Svût bez matefiského mléka. Prázdn˘ a sobû samému náleÏející svût.“ „Co tû to dneska bere?! Pofiád s tím mlíkem!?... MበÏízeÀ nebo jse‰ teìka na holky?!...“ Humûs toho mûl najednou dost. Ale Dá‰a se jen usmála, jako by zase v‰echno bûÏelo tak, jak si to pfiedstavovala. „VÛbec ne! Jen se ti snaÏím fiíct nûco, co ti asi je‰tû nikdo nefiekl, a sám na to ãlovûk pfiijít nemÛÏe. Líbit se ti to nebude, ale je to tak. Matefiské mléko nemá zdroj. Teãe odnikud! Z prázdného chladu! Z neznámého a zkamenûlého svûta, kam nikdy nepÛjde‰. Z míst, kam se nikdy nedostane‰, protoÏe to nejsou Ïádná místa. Vytéká ze svûta, kter˘ není svûtem. Ze svûta, kter˘ mizí ve své cizotû. Nadobro a navÏdycky, protoÏe byl vÏdycky ztracen˘m svûtem. Nikdy ho nepochopí‰. Nikdy ho neuvidí‰. Ani k nûmu ruku nevztáhne‰. Jen to mléko teãe odnikud pfiímo do tv˘ch úst. A ty si tu hraje‰! Humûs je H. Umû. S. A zemû je tu celá vyprahlá tím bájeãn˘m sebevlastnictvím. Mléko je fieã, která odmítne ústa uÏ proto, aby ji druh˘ mohl sly‰et. âlovûk pfiece sly‰í jen proto, Ïe nevidí ústa, která mluví. Stejnû tak mléko zavrhne matefisk˘ prs právû proto, aby dítû mohlo pít a mluvit a myslet... Pochopit fieã je zapomenout na v‰echno, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169143