zev jí vyhovoval. Rozhodla se, Ïe pro zaãátek vyvede svého svûfience z nástrah, kter˘m Humûs jiÏ odmaliãka podléhal. Jednalo se o léãky smyslÛ, tûla, lenosti a marnivého úspûchu. Jan Humûs byl pro ni prav˘ umûlec renesanãního typu. Mûl v‰echno, i tu michelangelovskou ,teribilitu‘, s níÏ se boÏí chrám svûta jiÏ tehdy zaãal hroutit. „Jsi prav˘ renesanãní umûlec!...“ „A co moderní umûlec?...“ Namítal Humûs a Dá‰a krãila rameny. „Co je moderní umûlec?... Pohled?!... Pocit?!... Co je‰tû?... OkamÏik?!... Prchavá událost?!... Záblesk ãasu, svûtla a barvy?!... Strach z mizející boÏí lásky. ProtoÏe v tom strachu ta láska je‰tû pfieb˘vá. Pfieb˘vá jen v nûm a nikde jinde. DÛm se hroutí a obyvatelé mají strach. Kfiiãí hrÛzou, jako kdyÏ se loì potápí a oni mohou je‰tû d˘chat. Proã?!... Proã je‰tû d˘chat?!... Jen proto, aby mohli kfiiãet hrÛzou?... Ten kfiik zoufalství je jejich nov˘ dÛm. Bydlí tam a veãer se tam ukládají ke spánku. Ten dÛm zoufalství je nová vûãnost. Na‰e moderní vûãnost, jako ten dÛm co stojí na skále a ztrácí se v mracích. Nic tu není. Jen to vlhko... A ten kfiik zoufalství uÏ nikdo nesly‰í...“ Právû v takov˘ch chvílích, ale jenom v takov˘ch, mohla Dá‰a sevfiít Honzíka v náruãí a pfiitisknout jeho hlavu na svá Àadra. Svá Àadra kojné, která zme‰kala svou roli. Ta pfiekrásná Àadra, která tu v tom kfiiku a zoufalství prostû jen tak nevinnû byla. Nevinnû a nûÏnû právû ve chvíli, kdy se v‰ichni topí a fiítí do bezedna jako ta michelangelovská ,terribilitá‘, ta hrÛza lásky, co je jen okamÏik na povrchu bezedné vûãnosti. „Sedni si ke mnû.“ Vzala ho za ruku a jemnû mu naznaãila kfieslo vedle sebe. „Nemohu. Mám spoustu práce,“ fiekl Humûs a sedl si na kfieslo, které mu urãila, jako kdyby fiekl prav˘ opak. „Proã se mnou nikdy nemluví‰?... Nemበnikdy ãas?“ Usmála se. „Nemበãas mluvit, ale stejnû zÛstane‰. Ale fieã potfiebuje víc ãasu neÏ mlãení.“ „Copak s nûk˘m mluvím?... Nemluvím!... Copak nûkdo s nûk˘m mluví?... V‰ichni jsme na tom stejnû. ¤eã ãlovûk saje s matefisk˘m mlékem. Na‰e generace mléko nepila. A umûlci uÏ vÛbec mléko nepijí. To ti pfiece nemusím vysvûtlovat.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169143