za božský úkol. Jenomže tato narcistická touha po absolutní kontrole a moci produkuje na druhé straně u tzv. nepřátel bezmoc; ti se snaží tím více v reaktivní hyperkompenzaci této bezmocnosti zasadit mocnému těžkou ránu atd. Podobně se snažilo náboženství projikovat zlo do pekla, do nevěřících pohanů, do lidí, kteří nežili podle tehdejších religiózních principů, což umožňovalo popustit uzdu agresi pod pláštíkem náboženské horoucnosti, spravedlivého odmítnutí určitých skupin lidí. Dokonce i generál z 2. světové války O. Breadley přirovnal USA k nukleárnímu obrovi a etickému trpaslíkovi. Zdá se – bohužel i díky Bohu – že jedinou institucí, jež se zabývá tím, co se „nevejde“ do dnešního racionálního a znivelizovaného světa, je církev (kterou suplují i psychoterapeuti) a (dobré) umění. Do těchto „kontejnerů“ odsouvá společnost své „odpadní produkty“, jako jsou neúspěchy, selhání, chvíle slabosti a krize, je zde prostor pro připuštění si studu či viny, pro pláč a úzkost. Zde se může člověk svěřit se svými strachy, klást otázky o dobrém, správném životě a jeho smyslu. Britský filozof Rorty se dokonce domnívá, že v současné době je nejaktuálnější „morální pokrok, jenž záleží v rozšiřování spolucítění“. Ale i náboženství podléhá civilizačním vlivům, a často i politickým tlakům, jak tomu bylo již u křížových výprav, upalování čarodějnic, posvěcování zbraní v nacistickém Německu či Jugoslávii; dokonce i první ponorka s jadernými zbraněmi byla pojmenována Corpus Christi. V důsledku maskulinizačního posunu v náboženství (papež je církevní otec, katolický klérus je uzavřen ženám) se otvírá na ženské straně prázdný prostor (který se někdy zaplňuje tzv. mariánským kultem). V průběhu dějin se zřejmě jednalo o rostoucí vliv racionality a práce během vývoje civilizace a ekonomiky proti orgiastické anarchii dionýských božstev, která v sobě nesou sémě rozvratu sociálního řádu. Bylo zapotřebí přetavení tohoto spíše ženského principu tajemných hloubek a emoční nespoutané životnosti do nové náboženské zkušenosti mystické povahy, odpovídající spíše mužskému principu duchovnosti, moci a vědění, navazujícímu na řeckou rozumovou tradici, na Platonovo „oko duše“, jež spojuje božské vidění s lidským; podmínkou tohoto nového mystického 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169108