Zpočátku užíval pojem archetypu u statických „motivů“, které bylo možné vyjádřit v obrazech, jindy přirovnával archetypy k nevědomí. Jung: „(…) výstupy pocházející z nevědomí mají blízko k mytickému. Na základě všech těchto znaků lze soudit, že duše se vrství do určité míry historicky, přičemž vrstva nejstarší odpovídá nevědomí.“16 Postupně Jung rozšířil definici archetypů na statické reprezentace, dynamické procesy a rovněž na psychoidní faktory. V roce 1919 Jung píše: „Ačkoli dítě nemá žádné vrozené ideje, má nicméně mimořádně vyvinutý mozek. (…) Tento mozek dědí po svých předcích; jde o úložiště psychického prožívání celého lidského pokolení. V mozku působí jak instinkty, tak praobrazy, které byly vždy základnou lidského myšlení – hotová pokladnice mytologických motivů.“17 V roce 1917 upřesnil funkci vztahu archetypu a instinktu a doplnil ji o dynamický aspekt: „(…) archetypy jsou zkrátka formy, kterých instinkty nabývají. Z živého pramene instinktu proudí vše, co je tvořivé; a proto nevědomí není pouze podmíněné historicky, nýbrž je samo zdrojem tvořivých podnětů.“18 Jung varuje před tím, aby byly archetypy chápány jako konkrétní obsahy či obrazy: „Setkávám se stále znovu s nedorozuměním, že archetypy jsou určeny obsahově, tj. že jsou jakýmsi druhem nevědomých ‚představ‘. Je proto nutno znovu zdůraznit, že archetypy nejsou určeny obsahově, nýbrž pouze formálně, a to nakonec jen velmi podmíněným způsobem. Obsahově je určen praobraz prokazatelně jen tehdy, je-li vědomý, a tudíž naplněn malatine possumus vel formas, vel species dicere, ut verbum e verbo transferre videamur. Si autem rationes eas vocemus, ab interpretandi quidem proprietate discedimus: rationes enim graece λόγοι appellantur, non ideae: sed tamen quisquis hoc vocabulo uti voluerit, re ipsa non errabit. Sunt namque Ideae principales formae quaedam vel rationes rerum, stabiles atque incommutabiles, quae ipsae formatae non sunt, ac per hoc aeternae, ac semper eodem modo se habentes, quae in divina intelligentia continentur. Et cum ipsae neque oriantur, neque intereant, secundum eas tamen formari dicitur omne quod oriri et interire potest et omne quod oritur et interit... Tanta vis in his constituitur, ut nisi iis intellectis nemo sapiens esse possit... Has autem rationes ubi arbitrandum est esse nisi in mente Creatoris? Non enim extra se quidquam positum intuebatur, ut secundum id constitueret quod constituebat: hoc namque opinari sacrilegum est..... Sed anima rationalis Deo proxima est quando pura est; eique in quantum caritate cohaeserit, in tantum ab eo lumine illo intelligibili perfusa quodam modo et illustrata, cernit non per corporeos oculos, sed per ipsius sui principale quo excellit, id est per intelligentiam suam, istas rationes, quarum visione fit beatissima. Libro de diversis quaest. 83, q. 46. 16) 1916, p. 37 17) 1919b 18) 1927
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169100