on, prezident; ten zas nemá velkou pravomoc. Má-li Václav Havel při záchraně demokracie uplatňovat své dávné záměry, musí být ostatní činitelé politického života slabší než on. Stíny sametového převratu Vlastnosti české politiky jsou ovlivněny polistopadovou situací Není to zas příliš nového pod sluncem. Řeč je o Havlově politice státnosti, založené na nepolitické politice, vůdcovském principu a existenciální revoluci. O tomto pozoruhodném konceptu tu již bylo napsáno dost. Je to přece jen dosti velký rozdíl proti Klausovu praktickému, to je pragmatickému pojetí státnosti. (Klausův pragmatismus se projevil uzavřením opoziční smlouvy, tedy něčím, co bylo a možná zůstane českou specialitou.) Mocenské záměry OF sice postupně selhaly, avšak občanský moloch i tak stačil vtisknout do rodící se svobodné společnosti mnohé zárodky nepěkných vlastností a aktivit. Z těch, nad nimiž se ve svém protiklausovském projevu Václav Havel tolik rozhořčoval a za které může raný polistopadový vývoj přinejmenším stejně jako další legislativa, lze uvést alespoň centralismus státní správy, institucionální pasivitu občanských spolků a pokračování v aktivitách zaměřených proti sudetským Němcům. Václav Havel se podílel na tom všem. Když opustil původní tolerantní postoj k sudetským Němcům, projevem v Karolinu 17. února 1995 zahájil a svou autoritou pokryl velké protisudetoněmecké tažení naší oficiální i opoziční politiky. Budeme se tu ještě zabývat tím, že jako hlava státu podpořil návrat české politiky o padesát let zpět, k revolučním dekretům založeným na principech kolektivní viny a msty. Měl si toho být vědom, když tolik odsuzoval rasismus. Přičleníme-li k tomu Havlův podíl na nedobrých vlastnostech našich politických stran (ODS a ODA vznikly z Občanského fóra), pochopíme, že Václav Havel má zásluhy jak na vzniku naší občanské společnosti, tak na jejích značných nedostatcích. A vůbec, neměli bychom si dělat iluze o tom, že před stranicky tvrdým Klausem jsme měli za prezidenta dobrotivého intelektuála. Václav Havel jako prezident poměrně často překračoval své pravomoci a dosahoval svých cílů účinným politickým nátlakem. Pokud já si pamatuji (je to pohled vysloveně osobní a dílčí), tedy: – ještě před zvolením prezidentem znemožnil činnost jakýchkoli demokratických politických stran a usnadnil tak aktivity KSČ a stran Národní fronty; – disponoval (pravděpodobně) značnými finančními prostředky, jimiž (sice nechtě, nicméně přesto) destabilizoval českou politickou scénu; 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169085