První fáze rusko-německé války
Z hlediska přípravy na válku se Stalin postaral o mnohé potřebné záležitosti. Zvýšil vydatně množství finančních prostředků, které šly přímo do armády, v roce 1938 stát vydával na armádu 23 miliard rublů a v roce 1940 to již bylo 57 miliard. Ruský válečný průmysl byl alespoň na papíře schopen za rok vyrobit šest tisíc tanků a asi 10 000 letadel, i kvalita výrobků, které vesměs vznikly v německé koprodukci, byla velmi dobrá, šlo např. o tanky T-34 či letadla Il-2 apod. Ozbrojené síly SSSR výrazně narostly, v roce 1939 byly v armádě necelé dva miliony vojáků, v létě 1941 to už byly skoro 5,4 milionu, z nichž asi tři miliony byly připraveny na evropské frontě. Dokonce se plánovaly i útočné operace (ale to asi dělá každá armáda už proto, aby měli důstojníci v generálním štábu co na práci).
První fáze rusko-německé války Co rozhodně Stalin neočekával, nastalo v brzkém nedělním ránu 22. června 1941: německé jednotky zaútočily na území Sovětského svazu. Aniž bychom měli ctižádost podrobně popisovat děje války, některých otázek osobně se týkajících Stalina si všimnout musíme. Stalin Hitlerovi důvěřoval, ne snad, že by byl v jeho područí a stínu, ale kalkuloval, že útok proti tak velké zemi, jako je Rusko, je pro Hitlera až příliš velké sousto. Také si byl vědom toho, že mu spolupráce (strategické dodávky) velmi vyhovuje, věděl moc dobře, že je podmínkou německých vítězství. Domníval se, alespoň tyto úvahy šířil kolem sebe, že Hitler nejdříve dokončí válku s Británií, 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169066
Stalinovo impérium
porazí ji a pak teprve začne uvažovat, co dál. Byl totiž všestranně informován (měl dvě rozvědky, vojenskou a tajné policie a obě pracovaly s výjimečnými výsledky) a věděl, že Hitler vydal direktivu o dezinformaci, takže bez problémů usoudil, že zprávy o přípravě útoku proti Rusku jsou pouhými nezávaznými kachnami. Takových zpráv dostal totiž nepočítaně, šly do desítek a stovek, je chybou, že se jen malá pozornost věnuje souhrnným hodnocením těchto zpráv, jež vypracovávali velitelé zmíněných rozvědek. V čele vojenské rozvědky byl tehdy gen. F. Golikov, byl to již šestý náčelník této instituce od roku 1936 a všichni jeho předchůdci skončili před popravčí četou. Golikov si dával moc dobrý pozor, aby Stalina nepopudil a neskončil podobně, snažil se trefit přesně do Stalinova mínění, takže všechny zprávy, které předával, doprovázel hodnocením, že jde o zjevnou provokaci. Berija, který odpovídal za rozvědku tajné policie, šel ještě dále, 21. 6. 1941, tedy den před přepadením, napsal na souhrn hlášení z jeho instituce (všechna hlášení varovala před útokem a uváděla den i hodinu) žádost o dovolení postavit své tajné agenty před soud a poslat je do koncentračních táborů a ostatní výstražně varovat, protože chtějí dostat SSSR do války s Německem. Stalin byl v tak velkém zajetí své dokonalosti, že nedocenil celou situaci. Zeptat se ovšem můžeme, co dělali sovětští generálové. Kolem Stalina se točili tehdy hlavně dva, lidový komisař obrany maršál S. Timošenko (byl jím od května 1940, kdy Stalin odvolal Vorošilova za nedostatky ve válce proti Finsku) a náčelník generálního štábu gen. G. Žukov (ve funkci byl od ledna 1941). Na jejich obranu je třeba říci, že oba společně navrhli Stalinovi již 14. června, aby 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169066
První fáze rusko-německé války
„pro jistotu“ byla vzhledem k tajným zprávám vojska SSSR uvedena do stavu pohotovosti, Stalin to jednoznačně odmítl. Naopak, týž den vyšla v novinách oficiální zpráva TASS, že pověsti o připravovaném německém útoku se nezakládají na pravdě a že Německo, právě tak jako SSSR, „neochvějně“ plní literu vzájemných smluv (byla směrována ne ruským občanům, ti žádné informace neměli, ale Hitlerovi). Žukov se později ve svých pamětech hájil, že nebylo možné oponovat Stalinovi. Znamenalo to prý ještě před odchodem z budovy „jet na kávu k Berijovi“, čili být zatčen. Vrcholnou informací o připravovaném útoku byla zpráva těsně před útokem přeběhnuvšího německého vojáka, že útok začne ve tři hodiny ráno následujícího dne. Když Žukov informoval Stalina, ten ihned nařídil schůzku v Kremlu, pozváni byli Žukov, Timošenko a Bu onnyj, začala ve 21 hodin a trvala necelé dvě hodiny. Výsledkem byl první rozkaz, který vzešel ze Stalinovy dílny, i když ho nechal podepsat Timošenkem a Žukovem. Bylo v něm uvedeno, že asi bude zahájen útok, že však může jít o provokaci jen některých částí německé armády a že tajně mají být zaujaty bojové pozice i provedena pohotovost. Od 23 hod. začal být tento rozkaz předáván jednotlivým armádám, akce skončila půl hodiny po půlnoci. Jen námořnictvo bylo v dokonalém spojení, zbytek armády se tuto direktivu dozvěděl jen výběrově, spojení nefungovalo (ruští historici z tohoto nedostatku obviňují německé špiony pracující v týlu Rudé armády, což je vskutku málo pravděpodobné). V jednu hodinu v noci odjel Stalin na svou daču do Kunceva, aby se uložil k spánku, ale jen tak učinil, už ho ve 3.20 hod. zase 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169066