Odboj zbraněmi i slovy
formoval v Cognaku, formálně byl ustaven až 3. prosince 1918. Na alsaském bojišti měli českoslovenští vojáci do 16. září 1918 na starosti obranu a střežení dvou větších úseků. Nový přesun je od 10. října přivedl na terronský úsek v Argonách. Tady je čekala hlavní střetnutí. * * * Československá zahraniční akce měla tajné styky s domovem, s nacionálně laděnými politiky a s dalšími osobnostmi z různých kruhů. Dostávala zprávy o politickém vývoji, náladách a názorech a informovala o své činnosti, záměrech a potřebách. Počátkem dubna 1917 poslali Masaryk a Beneš dlouhý vzkaz žádající zřetelné důkazy protirakouského odporu. Už bylo známo, že se znovu otevře rakouská říšská rada a zahraniční odboj se obával, aby česká politická reprezentace nepromluvila a nechovala se při této příležitosti příliš vstřícně k říši. V ničem se nemělo hlasovat pro vládu, naopak rozhodně se mělo žádat „historické právo státní bez prejudikace pro získání Slovenska a bez prejudikace Rakouska“. Vzkaz z Paříže shrnoval – „V žádném případě neopakovat chybu z roku 1848: nikdo z Vás nesmí hájit existenci Rakouska.“ Zanedlouho se rozběhla akce, která byla s tímto vzkazem – ale bez jeho přímého podnětu – zajedno. Připravoval se „manifest spisovatelů“, a to v prostředí nacionálně smýšlejícím. Vycházel z přesvědčení, že vliv prorakouského aktivismu ve veřejnosti slábne, že „národ“ už „smýšlí jinak“, a proto se má jeho jménem promluvit. Obyvatelstvo bylo sice vzrušováno a pobuřováno hlavně sociálními problémy a válečnými ztrátami blízkých, ale tyto motivy se politizovaly a obracely proti vládní moci a rakousko-uher99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169053
První světová válka a česká otázka
ské válce. Pokračující válka tak českou společnost stále více vzdalovala habsburské říši. První podnět ke spisovatelskému manifestu se zrodil už koncem roku 1916. S tajným politickým výborem spolupracující spisovatel, dramatik a režisér Jaroslav Kvapil navrhl obrátit se na politiky s projevem „vynikajících českých jednotlivců, hlavně spisovatelů“, který by je požádal aspoň o mlčení, když nelze ještě promluvit volně. Spolu s historikem Janem Haidlerem dokument sestavil, ale z akce brzy sešlo. Myšlenka přesto zůstala. Oživilo ji chystané otevření říšského sněmu. Vedoucímu muži tajného výboru Šámalovi Kvapil nabídl, že napíše veřejný list českému poselstvu na říšské radě a že pod něj získá desítky spisovatelských podpisů. Šámal nebyl proti. Nejdříve se Kvapil vydal za Aloisem Jiráskem. Znali se dlouho, Jiráskova autorita za války ještě vzrostla, jeho právě vydané Temno mělo neobyčejný ohlas, dokonce se uvažovalo o navržení spisovatele na Nobelovu cenu. Jirásek nejdříve o smyslu Kvapilova nápadu zapochyboval – „ti pánové na nás stejně nic nedají.“ Pak se přece jen nechal přemluvit. Když bude list vyhovovat jeho názorům, podepíše. Kvapil se mohl ohlásit u dalších literátů. Básník Otakar Theer chtěl, aby text byl ostrý a nebál se ani rakouské perzekuce. Třeba by pomohla zvýšit význam dokumentu. Začal se také starat o podpisy. Karel Čapek přijal projev s mravní úlevou – „že je možno něco učinit, mít sebenepatrnější podíl na kousku boje a rizika, smět spoluprojevit to, čím jsme se dusili, več jsme doufali.“ Manifest nebyl původně určen k publikaci, jen soukromě měl být předán poslaneckému Českému svazu. V je100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169053
Odboj zbraněmi i slovy
ho vedení to vyvolalo rozmrzelost: poslancům a stranám by prý nikdo neměl radit. Díky indiskreci byl manifest 17. května 1917 zveřejněn. To už ho podepsalo přes dvě stě spisovatelů. Stal se veřejným listem, který povzbuzoval i zavazoval. Vycházel z demokratického myšlenkového prostředí, budoucí Evropa se mu jevila jako „Evropa demokratická, Evropa národů svéprávných a svobodných“. U vědomí toho měli čeští poslanci jednat, a když to nebudou moci splnit, a se raději do parlamentu nevracejí a odvolají se k národu. V politických stranách už byly připraveny různé deklarace pro říšskou radu. Souhlasná ozvěna spisovatelského manifestu ve veřejnosti je rozházela. Také pražští dělníci se chystali promluvit. V den, kdy se otevíral parlament, 30. května 1917, protestovali před místodržitelstvím proti hladovění. Připomněli svá politická práva, ale neprosili o ně, důrazně a vzdorně je žádali. Někomu to znělo jako samostatné přihlášení se k spisovatelskému manifestu. Organizátoři demonstrace proti tomu nic nenamítali. Český svaz se několik dní přel o nové parlamentní prohlášení. Dřívější myšlenky na ústavní reformy ustoupily te programu společného státu Čechů a Slováků ve federalizované habsburské monarchii. Přednesl ho předseda Svazu František Staněk. Za daných politických a státoprávních poměrů byl ovšem program nenaplnitelný, zněl tedy jako nepřímá výzva k jejich odstranění. Pobouřilo to německé poslance a způsobilo rozruch v Budapešti. * * * Pražského místodržitele Coudenhoveho situace v Čechách znepokojovala. Viděl tu růst „buřičské a státu ne101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169053