D ě jin y Pan am y
98
považovala případ za další příklad amerického vměšování do vnitřních záležitostí Panamy. Černošští a mulatští přistěhovalci z karibských ostrovů přitom představovali paradoxně další třecí plochu mezi panamskou a washingtonskou vládou. Místní úřady opakovaně požadovaly, aby Američané po dokončení stavby průplavu karibské dělníky deportovaly. Velká část jich ovšem v Panamě přesto zůstala, někteří dostali práci v pásmu a žili zde, další se usadili v Panamě a v Colónu. Vytvořili zde izolované čtvrti, kde si uchovali jazyk i kulturu, a budili podezření místního hispánského obyvatelstva. To přičítalo „chombům“ (chombos) různé hříchy leností počínaje a náchylnosti ke zločinu konče. Lépe na tom byli v očích Panamců evropští přistěhovalci, zejména Španělé a Italové, v menší míře pak i Němci, Britové, Francouzi či Židé, kontrolující část peněžnictví a obchodu. V obchodu se prosazovali také Libanonci, zvláštní skupinu tvořili Číňané, známí jako zdatní obchodníčci, majitelé prádelen a levných restaurací. Třebaže si Číňané uchovávali také vlastní kulturu a s Panamci nijak nesplývali, přijímalo je místní obyvatelstvo mnohem lépe než karibské černochy. I oni se alespoň formálně s většinovou populací víc identifikovali a sledovali vývoj místních záležitostí. Porras zatím dosahoval dalších úspěchů. Sice pomalu, ale bez přestání rostl počet obyvatel, který dostoupil po první světové válce asi půl milionu. Od roku 1918 mohli navštěvovat studenti práv a politických věd první panamskou univerzitu, budoucí učitelé pak pedagogickou školu. Byl zřízen národní archiv, ustaven fiskální úřad a založeny nemocnice Panama a nemocnice Svatého Tomáše s velmi dobrou úrovní především v oblasti tropických chorob. Dále pokračovala výstavba sítě základních škol a moderních komunikací, především kvalitních silnic. Rok před skončením třetího administrativního období registroval Porras první úspěch v oblasti, jíž přikládal od počátku velký význam. Zatímco jeho výzvu z roku 1915 k jednání o změně Hay-Bunau-Varillovy dohody ve Washingtonu kategoricky odmítli s odvoláním na probíhající světový válečný konflikt a stejně reagovali na další Porrasovu nótu po skončení války, přišla v roce 1923 překvapivá odpověď na rozklad Ricar-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169040