Sasko (Ukázka, strana 99)

Ab s o luti sti ckĂŠ tendence a sedmi l et ĂĄ v ĂĄ l ka

byla tato diplomatickå otåzka znovu spojena s nadějí na získåní územního spojení mezi Saskem a Polskem v habsburskÊm Slezsku.

SledovĂĄnĂ­ tohoto cĂ­le nakonec Sasko pĹ™ece pĹ™ivedlo – v podmĂ­nkĂĄch mezinĂĄrodnĂ­ krize a sporĹŻ o nĂĄstupnickĂĄ prĂĄva v Rakousku – do tĂĄbora habsburskĂ˝ch nepřåtel. V tzv. prvnĂ­ slezskĂŠ vĂĄlce podpoĹ™ilo pruskou stranu a roku jeho jednotky sehrĂĄly vĂ˝znamnou roli pĹ™i operacĂ­ch v ÄŒechĂĄch. V mĂ­rovĂŠ smlouvÄ›, uzavĹ™enĂŠ nĂĄsledujĂ­cĂ­ho roku ve Vratislavi, sice Prusko dosĂĄhlo vĂ˝znamnĂŠho ĂşzemnĂ­ho zisku anexĂ­ Slezska, saskĂŠ zĂĄjmy vĹĄak nebyly zohlednÄ›ny. Nejen tato diplomatickĂĄ roztrĹžka, zpĹŻsobenĂĄ takĂŠ zjevnĂ˝m zĂĄjmem Pruska o ukonÄ?enĂ­ polsko-saskĂŠ unie, nĂ˝brĹž tĂŠĹž skuteÄ?nost, Ĺže to bylo nynĂ­ pruskĂŠ teritorium, co wettinskĂŠ kurďŹ Ĺ™tstvĂ­ a Polsko rozdÄ›lovalo, pĹ™ivedlo Fridricha Augusta ve druhĂŠ slezskĂŠ vĂĄlce v letech – ke zmÄ›nÄ› stran a k přímĂŠ podpoĹ™e Rakouska. Sasko se tak stalo cĂ­lem pruskĂŠho Ăştoku. Po nÄ›kolika vojenskĂ˝ch neĂşspěťích saskĂŠ strany obsadili PrusovĂŠ DrĂĄĹžÄ?any. V mĂ­rovĂŠ smlouvÄ›, kterĂĄ v saskĂŠ metropoli tento vĂĄleÄ?nĂ˝ konikt o VĂĄnocĂ­ch ukonÄ?ila, se Sasko muselo zavĂĄzat k vysokĂŠmu ďŹ nanÄ?nĂ­mu odĹĄkodnÄ›nĂ­ v pruskĂ˝ prospÄ›ch. MezinĂĄrodnĂ­ prestiĹž Saska tak pĹ™es nedĂĄvnĂŠ ĂşspÄ›chy v Polsku znatelnÄ› utrpÄ›la.

AbsolutistickĂŠ tendence a sedmiletĂĄ vĂĄlka VĂ˝znamnÄ›jĹĄĂ­ch ĂşspÄ›chĹŻ dosĂĄhl kurďŹ Ĺ™t ve vnitĹ™nĂ­ politice, kde se dĂĄle posĂ­lily absolutistickĂŠ tendence ve vĂ˝konu vlĂĄdy. Po stĂĄle Ĺ™idĹĄĂ­m svolĂĄvĂĄnĂ­ zemskĂŠho snÄ›mu Fridrich August na jeho konĂĄnĂ­ od konce . let zcela rezignoval a vlĂĄdl bez usnesenĂ­ a vyjĂĄdĹ™enĂ­ stavovskĂŠho fĂłra. VĂ˝znamnĂ˝m poradnĂ­m orgĂĄnem se naproti tomu stala od poÄ?ĂĄtku jeho vlĂĄdy neformĂĄlnĂ­ tzv. ministerskĂĄ konference, jejĂ­Ĺž kompetence se vztahovala na saskĂŠ i polskĂŠ otĂĄzky. StĂĄle zĂĄsadnÄ›jĹĄĂ­ politickĂĄ Ăşloha pĹ™ipadla pĹ™ednĂ­m ministrĹŻm a rĂĄdcĹŻm z kurďŹ Ĺ™tova okolĂ­.

První lÊta přitom byla poznamenåna konkurencí dvou nejvlivnějťích – polskÊho ťlechtice Aleksandra Józefa SułkowskÊho a Heinricha von Brßhla. V roce se Brßhlovi podařilo vyvolat SułkowskÊho påd a po vyřazení dalťích vlivných politiků zaujmout zcela dominantní postavení, v němŞ – od roku

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS169033

Ú st up z mo ce n s k ých p ozi c ( – )

formálně jako první ministr – soustředil také rozhodující moc a faktické řízení prakticky všech centrálních úřadů. Jeho postavení zůstalo neotřeseno až do konce vlády Fridricha Augusta, přestože nechyběla řada kritiků a odpůrců, jejichž mluvčím se nakonec stal kurfiřtův následník Fridrich Kristián. Tato kritika se soustředila především na Brühlovu finanční a hospodářskou politiku, jež vedla zemi do značného zadlužení a dávala podnět k podezřením z rozsáhlých machinací a zpronevěr.

Nepokoj stavů navíc budil stále zjevnější katolický charakter dynastie: četní potomci kurfiřta již byli všichni vychováváni v katolické víře, k čemuž ostatně manželství s Marií Josefou Habsburskou dávalo všechny předpoklady.

Hospodářskou katastrofu nakonec přivodila spíše Brühlova zahraniční než hospodářská politika. Po neúspěších ve slezských válkách se Sasko zcela orientovalo na odvetu vůči Prusku a v tomto smyslu plně podpořilo protipruskou rakousko-francouzsko-ruskou koalici, jejíž zformování vedlo nakonec roku k vypuknutí sedmileté války. Již na jejím počátku se v srpnu uskutečnil rychlý pruský útok na Sasko, v němž saská strana nebyla schopna klást dlouhý odpor a po obklíčení vojska u Pirny byla nucena už v říjnu kapitulovat. Kurfiřt a vláda museli odejít do Polska, saské jednotky byly násilně včleňovány do pruského vojska. Země byla vystavena trvalé pruské vojenské okupaci se všemi hospodářskými a sociálními důsledky, vyvolanými nejen kontribucemi a pobytem cizí armády, ale i vojenskými operacemi během rakousko-pruských bojů a pruským pleněním, jemuž padly za oběť výstavné kurfiřtovy a Brühlovy rezidence. Drážďany zažily roku ničivé pruské ostřelování.

Mírová smlouva uzavřená o tři roky později v kurfiřtově loveckém zámku Hubertusburgu, zcela zničeném pruskými vojáky, ukončila středoevropskou část tohoto rozsáhlého konfliktu. Ani Sasko, ani Rakousko v ní nedosáhly svých teritoriálních cílů, obě strany však zároveň uhájily integritu vlastních držav z předválečné doby. Bylo ovšem zřejmé, že Sasko definitivně a nenávratně ztratilo svoje mocenské postavení v říši. Slezské války a sedmiletá válka ukázaly zjevnou vojenskou převahu sílícího Pruska, proti němuž se již Sasko nedokázalo prosadit a v dalším období se o to ani nesnažilo. Znamenalo to sestup na úroveň říšského knížectví druhořadého mocenského významu.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169033

„Rétablissement“ Závěr sedmileté války tak byl zároveň koncem jedné epochy saských dějin. Symbolicky působí skutečnost, že do stejného roku připadla také smrt kurfiřta a krále, jež znamenala konec sasko-polské personální unie, a také smrt ministra Brühla krátce poté, co jej nový kurfiřt ze svých služeb propustil. Změny v saské vnější, vnitřní a ekonomické politice však tehdy již několik měsíců ohlašovaly nástup jiné doby. Nečekaně krátká, dvouměsíční vláda Brühlova dlouholetého odpůrce Fridricha Kristiána ( ) stačila tento zvrat uskutečnit.

Již před nástupem Fridricha Kristiána byla konstituována tzv. restaurační komise, jejímž úkolem bylo překonat těžké politické a ekonomické důsledky sedmileté války a především katastrofální zadluženost a finanční nouzi, v níž se Sasko ocitlo následkem válečných událostí a Brühlovy politiky. Do čela komise byl postaven hlavní mluvčí nového kurzu a osvícenské dvorské strany, nobilitovaný syn lipského knihkupce a statkář, propuštěný dříve z kurfiřtových diplomatických služeb po konfliktu s Brühlem, Thomas von Fritsch. Pod jeho a kurfiřtovým vedením byl zahájen ambiciózní program tzv. rétablissement, orientující se zejména na hospodářské ozdravení. Šlo o program vycházející z určujících vlivů moderních osvícenských, merkantilistických a racionalistických teorií. Po nečekané a náhlé smrti Fridricha Kristiána bylo možné i za jeho nástupce Fridricha Augusta III. ( – ) v nastoleném kurzu úspěšně pokračovat, zvláště když se v době kurfiřtovy nezletilosti stal vykonavatel poručnické vlády princ Xaver jeho rozhodným stoupencem. Do . let tak mohlo být dosaženo zásadního ozdravení ekonomiky a financí včetně odbourání státního dluhu.

Cenou za tyto úspěchy byl plný a cílevědomý odklon od jakýchkoli zásadních zahraničněpolitických aktivit a důsledná snaha vyhnout se vnějším komplikacím a konfliktům. Projevem této politiky byla i poměrně rychlá rezignace na myšlenku dalšího trvání unie s Polskem, zvláště když nezletilostí kurfiřta se jeho volitelnost v Polsku beztak problematizovala. Snaha udržet zemi stranou konfliktů se pak stala jedním z příznaků zahraničněpolitické pozice Fridricha Augusta III. Princ Xaver

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169033