O b d o b í ro p n é ho b o omu 1973–1985
98
byl stimulován rychlým procesem urbanizace, vytržením bývalých kočovníků z tradičních kmenových pout i hromadným přílivem zahraničních dělníků. Tak vznikla v saúdskoarabských městech rozsáhlá masa lidí vytržených z původních sociálních vazeb, fakticky vyloučená ze společnosti, ohrožená ztrátou svých tradičních hodnot a strachem ze záplavy cizích myšlenek, přicházejících ze Západu. Dalším faktorem rozvoje islámských hnutí byla diskriminace náboženských menšin, především šíitů, soustředěných ve Východní provincii al-Hasá. Promítlo se sem i odmítání wahhábitské interpretace sunnitského islámu hidžázským obyvatelstvem (a částí duchovenstva), což byl odraz regionálních antagonismů. Z mezinárodních faktorů působila především první fáze revoluce v Íránu. Rozhodující příčinou však patrně byl hluboký rozpor mezi oficiálně hlásaným puritánským wahhábitským islámem, který byl ideologickým základem vlády Saúdovců, a nevázaným životem saúdských princů i vysokého duchovenstva, rozsáhlá korupce a to, že předpisy islámu byly jinak uplatňovány vůči vládnoucí oligarchii a jinak vůči řadovým obyvatelům. Nelze pominout ani absenci politických institucí nebo organizací, jejichž prostřednictvím by mohly nižší vrstvy společnosti prosazovat své zájmy. Proto agitace muslimských radikálů a hesla návratu k ortodoxnímu islámu nacházely úrodnou půdu. Roku 1975 byla založena Organizace islámské revoluce Arabského poloostrova (OIRAP). Šlo převážně o šíitskou organizaci, úzce spjatou s fundamentalistickým hnutím ájatolláha Chomejního v Íránu. Ve svém programu hlásala návrat k původnímu islámu, očištěnému od pozdějších nánosů, svržení saúdské monarchie jakožto protiislámského režimu, který musí být nahrazen islámskou republikou, a požadovala důsledné zavedení islámských příkazů a norem do každodenního života. Ve své propagandě útočila jak na marxismus, tak na nacionalistickou ideologii, které údajně prokázaly svou neschopnost vyřešit problémy muslimských zemí, přitom však nevylučovala taktickou spolupráci s organizacemi jiných ideologických směrů. Po vítězství islámské revoluce v Íránu stála OIRAP v pozadí masových protimonarchistických demonstrací, které se konaly ve Východní provincii v letech 1979–1980. Vzhledem k jejímu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS169032