n P r v ní fáze o b čan s ké vál ky v Kosovu
tímto aktem definitivně vystoupila z ilegality a otevřeně zahájila válku proti srbským silám. Na osvobozených územích v okolí Srbice a Glogovace se chopili moci partyzáni, zakázali zde činnost „politických stran“ – v praxi tedy odstranili paralelní administrativu LDK – a zahájili nábor a výcvik nových rekrutů. V prosinci
se Adem Demaqi pokusil UÇK adresovat výzvu k zastavení bojů. Ta však neuposlechla a pokračovala i nadále v útocích. Srbské jednotky stále nebyly schopny získat zpět kontrolu nad centrální Drenicí. Ačkoli z čistě vojenského hlediska nepředstavovala UÇK a její vláda v „osvobozené zóně“ pro Srbsko nijak závažný problém, v očích albánské veřejnosti měla nesmírnou cenu. Přispěla k přesvědčení, že jediným garantem svobody pro Kosovo bude nadále UÇK, a nikoli Rugova. Policejní jednotky se pro potlačení guerilly ukázaly jako nedostatečné. Bělehrad nicméně váhal s větším nasazením armády, jež by v Srbsku znamenalo přiznání závažnosti dosud bagatelizované krize a hrozby UÇK, což Milošević nechtěl. Navíc se obával i mezinárodní reakce, kterou by takováto ofenzíva vyvolala. Dne . března
však speciální vyslanec USA pro Balkán Robert Gelbard označil na tiskové konferenci v Prištině UÇK za „nepochybně teroristickou organizaci“. Milošević toto prohlášení pochopil jako projev souhlasu, či přinejmenším tolerance s případnou vojenskou akcí a zahájil operaci vedoucí k znovudobytí Drenice. Za záminku pak posloužil . února útok UÇK na policejní hlídku projíždějící „osvobozenou zónou“ v oblasti Likošani, při němž zahynuli policisté. Srbská strana odpověděla mohutnou ofenzívou policie a Speciálních protiteroristických jednotek (SAJ) na Glogovac, Likošani, Srbicu, Laušu a Donji Prekaz. Největší útok byl veden na sídlo Adema Jashariho v Donjim Prekazu. Jashari se zde s dalšími členy klanu, včetně starců, žen a dětí opevnil a pokoušel se vzdorovat. . března však Srbové Prekaz dobyli a všechny osoby v Jashariho domě zmasakrovali. Dokonalá koordinace akcí vyvolala ovšem domněnky o existenci propracované strategie Srbů a že útok na policejní vůz v Likošanech byl zřejmě vyprovokovanou záminkou. Vedení akcí v Drenici navíc měly v kompetenci elitní SAJ, v jejichž čele stál jeden z nejbližších Miloševićových spolupracovníků Franko („Frenki“) Simatović.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168998