Nizozemsko (Ukázka, strana 99)

n R e pu b lik a s p o je n ých provi nci í

Jeho vĂ˝zva byla pĹ™ijata regenty, kteří odedĂĄvna bojovali proti mĂ­stodrŞícĂ­m, a jiĹž zmĂ­nÄ›nou skupinou demokratĹŻ, měťżanĹŻ, kteří se nikdy nedostali mezi patriciĂĄt. Mezi nimi najdeme rĹŻznĂŠ postavy jako Ĺ™emeslnĂ­ky a bohatĂŠ obchodnĂ­ky, ale pĹ™edevĹĄĂ­m velkĂ˝ poÄ?et novokĹ™tÄ›ncĹŻ, kteří kvĹŻli svĂŠ vĂ­Ĺ™e byli navĹždy vylouÄ?eni z veĹ™ejnĂ˝ch funkcĂ­. VĹĄechny spoleÄ?nÄ› pobuĹ™ovala neschopnĂĄ vlĂĄda zemÄ› a domnĂ­vali se, Ĺže nastal Ä?as, aby stejnÄ› jako AmeriÄ?anĂŠ se situacĂ­ nÄ›co udÄ›lali.

To přivodilo neudrŞitelný stav pro místodrŞitele VilÊma V. a jeho rodinu v Haagu, kde Şil uprostřed patriotů – povstalců.

Proto odeĹĄel i s rodinou v roce do Nijmegenu.

V roce se rozhodla jeho Ĺžena princezna VilemĂ­na, sestra pruskĂŠho krĂĄle, vrĂĄtit do Haagu sama, bez bojĂĄcnĂŠho manĹžela. DomnĂ­vala se, Ĺže by bylo moĹžnĂŠ spojit sĂ­ly OranĹžskĂ˝ch a jejich dosavadnĂ­ch stoupencĹŻ a spoleÄ?nÄ› patrioty vyhnat. Po cestÄ› byla ale u mÄ›sta Goudy zadrĹžena hlĂ­dkou patriotĹŻ. Ta jĂ­ sdÄ›lila, Ĺže musĂ­ poÄ?kat na rozhodnutĂ­ hollandskĂ˝ch patriotskĂ˝ch stavĹŻ, jestli mĹŻĹže pokraÄ?ovat v cestÄ›, a proto se rozzlobenĂĄ vrĂĄtila. PruskĂ˝ krĂĄl Fridrich VilĂŠm II. to povaĹžoval za pohanu svĂŠ sestry a v zåří poslal svĂŠ vojsko do Nizozemska.

Proti pruskÊmu vojsku byly síly patriotů slabÊ, vojåci v panice opouťtěli obrannou linii, a VilÊm V. se tak vråtil s vojenskou podporou do Haagu. Patriotťtí språvci a jejich spojenci museli udělat místo oranŞským přívrŞencům. Kdo stål na straně patriotů, raději utekl do ciziny. Celkem bylo uprchlíků na , i kdyŞ někteří z nich se zase vråtili rychle domů. TvrdÊ jådro patriotů přitom tvořilo jen asi muŞů, kteří se usadili v RakouskÊm Nizozemí a ve Francii.

Laurens Pieter van de Spiegel se stal novĂ˝m velkĂ˝m pensionĂĄĹ™em (raadpensionaris), ale nadarmo se pokouĹĄel pĹ™imÄ›t mĂ­stodrŞícĂ­ho k usmĂ­Ĺ™enĂ­ s protivnĂ­ky. VlĂĄda republiky se stala zcela zĂĄvislou na Prusku a Anglii a nebyla schopna sama jednat. Nedlouho potĂŠ uĹž mÄ›la urÄ?ovat chod vÄ›cĂ­ tĹ™etĂ­ strana – francouzĹĄtĂ­ revolucionĂĄĹ™i.

ZatĂ­m se mĂ­stodrŞícĂ­ sĂĄm pokusil odpor patriotĹŻ potlaÄ?it. Zaplatil nĂĄjemnĂ˝m spisovatelĹŻm, aby vĹĄude rozhazovanĂŠ letĂĄky OranĹžskĂ˝ch doplnili o pozitivnĂ­ informace, a tĂ­m Ä?elili propagandÄ› patriotskĂŠho tisku. V nÄ›m byl totiĹž VilĂŠm V. vel-

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS168992

Osví cenství v Ni zozems ku n

mi nelichotivě zobrazen jako svině močící na utrechtskou unii a se špinavýma nohama pošlapávající práva měst a měšťanů.

Své příznivce získával Vilém V. Oranžský především ve vnitrozemí mezi řemeslníky a spodinou měst. Letákovými souboji se však napětí jen vyostřilo. Stále častěji vedly názorové rozdíly mezi patrioty a příznivci Oranžských k nepokojům. Boj začal v . letech . století získávat charakter občanské války. Členové Generálních stavů dokonce přirovnali Viléma V. ke smutně proslulému vévodovi z Alby. Rotterdamský příznivec Oranžských Kaat Mossel, který se opovážil zesměšnit místní dobrovolný sbor, byl uvězněn. V Utrechtu patrioti, členové výcvikové společnosti, zacházeli neomaleně s Elie Luzacem, předním oranžským publicistou. A když dva členové stavů z Dortu veřejně projevili své sympatie k patriotům v roce v Haagu, byli zase odměněni kameny od příznivců Oranžských.

Osvícenství v Nizozemsku Osvícenství, které v té či oné míře zasáhlo prakticky celou Evropu, získalo v Nizozemsku svou vlastní specifickou tvář.

Na politické scéně, ale i v rámci různých vyznání, vznikly silné politické strany. Republika neznala žádnou všemocnou státní církev, žádného absolutního vládce, žádnou cenzuru. V očích mnoha zahraničních návštěvníků byla šťastnou a svobodnou zemí.

Vliv osvícenství se nejprve projevil v zakládání vědeckých institucí jako Hollandské společnosti pro vědu (Hollandse Maatschappij voor Wetenschappen) nebo Zélandské společnosti pro vědu (Het Zeeuwse Genootschap der Wetenschappen), které se spojily při výzkumu elektřiny, geologické skladby země anebo při tzv. fyzicko-teologickém výzkumu, kdy se učenci snažili dokázat, že ruka boha je viditelná v přírodě.

Spolkový život vzkvétal stejně jako jinde v Evropě. Společnosti neexistovaly už jen pro malý okruh učenců a jejich bádání. Teorie tvořila základ představy, že se člověk musí sám zlepšit a společnost měla rozvíjet své nejvíce typické vlastnosti – rozum a řeč – nejlépe v kontaktu s jinými. Členové společností se setkávali na přednáškách, debatovali o společnostech,

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168992

n R e pu b lik a s p o je n ých provi nci í

pĹ™edklĂĄdali uĹžiteÄ?nĂŠ nĂĄvrhy k jejich zlepĹĄenĂ­, a tak směřovali k cĂ­lĹŻm osvĂ­censtvĂ­ a tedy k vyĹĄĹĄĂ­mu vzdÄ›lĂĄnĂ­ a vytvoĹ™enĂ­ spoleÄ?nosti hodnotnÄ›jĹĄĂ­ch lidĂ­. Na osvĂ­censkĂŠ kultuĹ™e se mohl – alespoĹˆ podle pĹ™edstav osvĂ­cencĹŻ – v podstatÄ› podĂ­let kaĹždĂ˝, kdo disponoval vlastnĂ­m rozumem.

Hranice mezi jednotlivĂ˝mi stavy byly tĂ­mto hnutĂ­m do jistĂŠ mĂ­ry proraĹženy, aÄ?koliv pouze doÄ?asnÄ›. Regenti a měťżanĂŠ zachĂĄzeli s kaĹždĂ˝m v rĂĄmci uzavĹ™enĂŠ osvĂ­censkĂŠ spoleÄ?nosti na zĂĄkladÄ› rovnosti, ale jakmile opustili pĹŻdu spoleÄ?nosti, stal se znovu kaĹždĂ˝ Ä?lenem svĂŠho uzavĹ™enĂŠho stavu. Panoval nĂĄzor, Ĺže pro jednotlivĂŠ vrstvy spoleÄ?nosti je nejvĂ˝hodnÄ›jĹĄĂ­, kdyĹž se uvnitĹ™ svĂŠho stavu mohou rozvĂ­jet podle svĂ˝ch moĹžnostĂ­. Ale pokud se i obyÄ?ejnĂ­ lidĂŠ nauÄ?Ă­ Ä?Ă­st a psĂĄt, prospÄ›je to vĹĄem. ZejmĂŠna SpoleÄ?nost pro veĹ™ejnĂŠ blaho (De Maatschappij tot Nut van ’t Algemeen) zaloĹženĂĄ v roce

se tak zaslouŞila o vzdělåní ťirťích vrstev.

V prĹŻbÄ›hu doby ovĹĄem osvĂ­censtvĂ­ zapĹŻsobilo na stabilitu soudobĂŠ spoleÄ?nost i negativnÄ›. MěťżanĂŠ se zaÄ?ali ptĂĄt, jestli by se nemÄ›li zajĂ­mat o vÄ›ci obecnĂŠho vĂ˝znamu a mluvit do nich. S takovĂ˝mi nĂĄzory se mohli Ä?tenĂĄĹ™i setkĂĄvat od . let

. stoletĂ­ v listech, v nichĹž podle anglickĂŠho vzoru ďŹ ktivnĂ­ Pan SpektĂĄtor odpovĂ­dal na dotazy Ä?tenåřů. Do . let mu byly dĂĄvĂĄny nevinnĂŠ otĂĄzky jako napĹ™.: Jak se mĂĄm chovat v kostele? JakĂ˝m zpĹŻsobem mohu pĹ™ispÄ›t ke ĹĄtÄ›stĂ­ lidstva? nebo Mohu se pĹ™iĹženit mimo svĹŻj stav? NynĂ­ musel stĂĄle Ä?astÄ›ji zachĂĄzet do sloĹžitĂ˝ch aktuĂĄlnĂ­ch otĂĄzek z ekonomickĂŠ a politickĂŠ oblasti. NovĂŠ politicky nĂĄzorovĂŠ listy poslouĹžily na zaÄ?ĂĄtku k formulaci otĂĄzek a odpovÄ›dĂ­. Ale nesrovnatelnÄ› jinĂ˝ byl jejich tĂłn: ne jiĹž laskavĂ˝ Ä?i chlĂĄcholivĂ˝, ale silnÄ› kritickĂ˝.

Jedna otĂĄzka se neustĂĄle objevovala ve spoleÄ?nostech, kavĂĄrnĂĄch, ve spektatoriĂĄlnĂ­ch spisech a politickĂŠm tisku. Jak se mohla republika propadnout do bĂ­dy a stĂĄt se churavÄ›jĂ­cĂ­ zemĂ­ druhĂŠho řådu? VzpomĂ­nky na ZlatĂŠ stoletĂ­, kdy republika hrĂĄla dĹŻleĹžitou roli ve svÄ›tÄ›, ubĂ­raly vĹĄem na sebevÄ›domĂ­.

V zoufalství byla dokonce nerozhodnå bitva u Doggersbank vyzvednuta jako velkÊ vítězství.

Někteří kritici viděli kořen zla v pofrancouzťtění elity. Osvícenství, jeden ze zdrojů jejich kritiky, přitom pouŞívalo francouzťtinu. UŞívåní tohoto jazyka v Nizozemí se datuje ostat-

UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS168992