v hlouãcích po pûti nebo ‰esti muÏích a vrhali jsme se hlavnû na kulometná hnízda. Nበnábûh byl tak rychl˘, Ïe ruská artilerie bila stále granáty a ‰rapnely do prvních nepfiátelsk˘ch zákopÛ a tedy také do na‰ich fiad. Je potfiebí vystfielit ãervenou raketu, znamení to pro artilerii, aby pfienesla palbu na druhé nepfiátelské zákopy. Bratr, kter˘ rakety nesl, padl hned pfied nepfiátelsk˘mi pfiekáÏkami a bylo tedy nutno vyhledat jeho mrtvolu. To postihl jeden z na‰ich granátãíkÛ, odplíÏil se zpût k padlému, rakety mu vzal a hned z místa nûkolik vystfielil. Úãinek byl dobr˘. Palba se pfienesla okamÏitû do druh˘ch nepfiátelsk˘ch zákopÛ a my, vyuÏiv‰e nepfiátelské paniky, jsme podnikli dal‰í útok. Nûktefií z nepfiátel se ihned vzdávali, jiní prchali, vrhajíce po nás bomby. Z jiné strany se po nás stfiílí zase z pu‰ek a kulometÛ. Av‰ak tento boj je jen chvilkov˘. Na‰e bomby, kulomety a pu‰ky umlãují nepfiítele po celé bitevní ãáfie a Ïenou jej dál, do druh˘ch zákopÛ. To pracují jiÏ roty 1. pluku M. Jana Husi. Nበúkol granátãíkÛ zde byl proveden pfiesnû podle rozkazu. Dostali jsme dal‰í rozkaz, abychom ‰li na pomoc do prava, kde proti finskému pluku stála je‰tû rakouská a nûmecká vojska v prvních zákopech. Zde opût opakoval se nበboj tím zpÛsobem , Ïe jsme nepfiítele musili vybíjet ze zákopÛ od traversy k traverse. Tím jsme umoÏnili 15. finskému pluku, Ïe mohl podniknout útok a pak obsadit rakouské zákopy. Na‰i granátãíci se vrátili zpût ke svému pluku a spoleãnû s rotami prvního pluku podnikli poslední útok na tfietí rakouské zákopy, které byly v nûkolika minutách v jejich moci. Tím byl pro tento den boj skonãen. Bylo asi ke tfietí hodinû odpolední. Raku‰áci a Nûmci podnikli sice ke ãtvrté hodinû odpolední protiútok, av‰ak byli odraÏeni a na druh˘ nemûli jiÏ chuÈ.“16 Mezitím získaly roty 2. a 3. pluku vesnici Cecová a kótu 388. LegionáfiÛm se podafiil prÛlom fronty do hloubky aÏ 5 km. Brigáda ukofiistila 20 dûl a mnoÏství dal‰ího vojenského materiálu a zajala pfies 4 000 vojákÛ. V˘raznû pfiispûla k tomu, Ïe rakousko-uherská 19. pû‰í divize, která v bojích 1.–2. ãervence ztratila 7 000 muÏÛ, byla témûfi zniãena, podobnû ostatnû jako cel˘ IX. sbor, jenÏ od 30. ãervna do 2. ãervence odepsal ze stavu pfies 14 000 vojákÛ. 17 „Úãastnil jsem se bojÛ u Zborova jako stfielec tfietího pluku Jana ÎiÏky z Trocnova,“ vzpomínal Bedfiich Kunc. „V den bitvy, ve ãtyfii hodiny odpoledne, jsem byl náhle odvolán jako tlumoãník k ‰tábu armádního sboru generála Selivaãeva. Odcházel jsem nerad od vûrn˘ch kamarádÛ, ale na naléhání bratra praporãíka Brunera jsem ode‰el se slibem, Ïe se brzy vrátím. Na cestû k ruskému ‰tábu nás tlumoãníky fiádnû pokropila rakouská artilerie ‰rapnely a záhy nato vydatn˘ de‰È, takÏe jsme pfii‰li promoklí k místu, kde se shromaÏdovali rakou‰tí zajatci. Bylo to na konci vesnice, jejíÏ jméno dnes jiÏ nevím. V cha
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168739