pluku podafiilo slabû bránûn˘ Jarczów obsadit v podstatû bez komplikací. Na ty v‰ak narazil pfii dal‰ím postupu na sever u vesnice Wierszcycé, kde ru‰tí kulometãíci zakopaní na jiÏním okraji vesnice a ruské dûlostfielecké baterie u Grodku nedávali rotám útoãícím otevfien˘m terénem sebemen‰í ‰anci. „Jeli jsme ãtyfii dny pfies Jihlavu, Pfierov, Krakov, Tarnov do Îurawice u Pfiemy‰lu, kde jsme vystoupili,“ vzpomínal na první boj jindfiichohradeckého 75. pluku v sestavû 19. pû‰í divize kapelník plukovní hudby Antonín Praveãek. „Dále vlak jiÏ nejel. Celé okolí bylo úplnû zpusto‰eno, udupáno a rozryto – dÛkaz, Ïe zde jiÏ vystoupilo mnoho vojska. Potom jsme pochodovali nûkolik dní za nesnesiteln˘ch veder a Ïíznû v písãit˘ch cestách pfies Be‰atice, Dublenku, Ruskou Kobylnici, Gubaczów do Lukavice u Rawy Ruské. A tak nade‰el den 28. srpna 1914, desát˘ den po na‰em odjezdu z Jindfiichova Hradce, den nezapomenuteln˘, kdy nበmil˘ 75. pluk proÏil svÛj první, hrozn˘ kfiest ohnûm. PociÈovali jsme v‰ichni jakousi divnou tíseÀ, byli jsme v‰ichni zaraÏeni. Ale jen ku pfiedu! Ku pfiedu! – TéhoÏ dne vydali jsme se o 6. hodinû ranní na tuto smutnou cestu, která byla mnoh˘m na‰im dÛstojníkÛm a kamarádÛm cestou poslední. Po nûkolikahodinovém, úmorném a spû‰ném pochodu procházíme jakousi obcí, leÏící jiÏ v bezprostfiední blízkosti hranic. Pochodujeme za obrovského srpnového parna touto obcí rychle dále. Potkáváme první ranûné, jdou jich celé fiady, uboh˘ch, ranûn˘ch a zakrvácen˘ch vojínÛ v‰ech moÏn˘ch plukÛ a rÛzn˘ch národností. Pohled na nû nás bolí. V‰ichni povídají, Ïe Rusové jsou zlí, hrozní, Ïe je není vidût a stfiílejí, aniÏ je vidût odkud. Mnozí pláãou, jin˘m kfiiví se bolestí obliãej k nepoznání, jiní smûjí se v té bolesti radostí, Ïe jsou sv˘m zranûním vysvobozeni od dal‰ích váleãn˘ch útrap. Fronta se blíÏí! Je pÛldruhé hodiny odpoledne. Náhle stanul cel˘ pluk. Pfii‰el jistû nûjak˘ dÛleÏit˘ rozkaz! V‰ichni dÛstojníci se sjíÏdûjí a obstupují plukovníka Wiedstrucka. Chápeme v‰ichni, Ïe se dûje nûco velmi dÛleÏitého, Ïe nadcházejí chvíle velice váÏné, bitva co nejdfiíve poãne. Odvedl jsem hudbu na nepatrn˘ pahorek, kde jsme na okamÏik usedli. Poslední okamÏiky pfied bitvou…V‰ichni jsme si uvûdomili váÏnost této chvíle. Pfied na‰imi zraky se rozprostírá celé daleké, rovné boji‰tû. Stiskem ruky louãíme se jeden s druh˘m, jeden druhému odevzdává adresu sv˘ch mil˘ch pro ten pfiípad, padne-li, aby ten druh˘ je o smrti aneb zranûní vyrozumûl. V pravo pfied námi leÏí první ruská vesnice Chodiwance, jejíÏ jméno do smrti nezapomenu... Pluk rozvinuje se v linii, já hledím s hudbou zÛstat co moÏná vzadu, vÏdyÈ – pro Boha – nemáme zbranû, abychom se mohli bránit, jen ‰avli po boku a hudební nástroj! PfiibliÏujeme se k vesnici, vfiava nastává, bitva poãíná! Slunce praÏí hroznû! Sly‰íme, jak kulky nepfiátelské hvízdají vzduchem, horkem se tetelícím, nikde nevidíme v‰ak nepfiítele! Je prozí
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168738