dvora. I tam se však zapletl do dalšího skandálu, když na sebe uvalil podezření, že se účastnil příprav atentátu na Františka II. Rákócziho. Za Josefa I. byl pak přijat do habsburských služeb, kde působil podobně jako Bořek u dvorské komory. Měl-li téměř každý merkantilista nepřátele, musel mít také ochránce. Schierlovi nepochybně pomáhal prezident dvorské komory, další z Josefova okruhu spolupracovníků, hrabě Starhemberg. Osobní život Bořkův známe sice útržkovitě, nicméně lze o něm asi tvrdit, že byl poměrně úspěšný. Alespoň v oblasti hmotného zajištění to nepochybně platilo. Měl v Praze dům, spíše malý palác U tří jetelových lístků (v nynější Karmelitské ulici 378/17) na Malé Straně. V tehdejším okolí Prahy pak pěknou, architektonicky hodnotnou zahradu s malým letohrádkem. Letohrádek sice zanikl v pozdějších válkách, které Prahu postihly, a Bořkova villegiatura tak zmizela z pražské mapy. Nezmizelo však Bořkovo jméno. V pražském místopise žije dodnes, i když ve změněné podobě, takže většina Pražanů o tom nemá tušení: pražská vilová čtvrť ve Střešovicích, sama o sobě také architektonicky zajímavá, uchovává ve svém názvu Ořechovka (Vořechovka) pozměněné sice, nicméně přece jen z původního svého názvu – Bořekovka – odvozené jméno. I Bořek měl zřejmě bratra, který také asi nebyl zcela bezvýznamnou osobou (byl jím snad Jiří Antonín František Bořek, jehož stopy lze sledovat v knihovně strahovského kláštera), ale sourozenecký tandem jako Schierlů v bořkovské rodině nevznikl. Dobovou atmosféru i charakterové rysy mnohých intelektuálů, kteří se pohybovali v okolí mocných tehdejšího světa a chtěli na ně působit, vykresluje ještě několik podrobností, z našeho hlediska možná malicherných a okrajových, tehdy ale významných. Zvláště pro muže, kteří mohli nabídnout jen své schopnosti a pronikavý úsudek, musely být důležité. Jde o šlechtické tituly a heraldické symboly. Otec bratří Schierlových byl vojákem a tak prý získal nobilitaci. Nicméně jejich šlechtictví bylo zřejmě problematické, nejednou byli oslovováni i bez svého titulu. Bořek sice žádný přídomek neměl, zato jeho portrét zdobí ne právě jednoduchý znak, který svědčí o jeho šlechtictví. Kde nebo jak je však získal, nevíme. Sledujeme-li počátek vlády Josefa I., napadá člověka bezděky sportovní výraz o letmém startu. Ani jeho vláda v Čechách není výjimkou. Co nový panovník přinášel, bylo připraveno již dříve. Jak se mladý vladař postupně ujímal vlády, jak mezi ním a jeho pozdějšími spolupracovníky vznikal vzájemný vztah ještě za vlády jeho předchůdce, o tom byla již řeč.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168733