DOLEŽAL
a Muromja, účastnil se zajateckého samosprávného hnutí a 1. 12. 1915 podal přihlášku do České družiny. V květnu 1916 ho však zařadili v Oděse do Srbské dobrovolnické divize, kde velel četě 1. pluku a bojoval s ní v Dobrudži. 1917 v hodnosti podporučíka přestoupil do zálohy Československé brigády na Rusi v Borispolu u Kyjeva. Od počátku se účastnil formování 8. československého střeleckého pluku jako velitel 1. čety 1. roty, 1. roty a spojovací roty, od března do září 1918 velel spojovací službě 3. československé divize (kpt.). Vytvořil zásady spojovací služby pro celý Československý armádní sbor a zajistil podmínky pro jejich plnění. 2. 10. 1918 byl u Nižného Tagilu raněn. Po vyléčení se stal přednostou telegrafní služby 3. divize a při generálním štábu Československého vojska založil spojovací referát. V létě 1919 obdržel pověření vést evakuační roty na Ruském ostrově ve Vladivostoku a v červenci se vrátil do vlasti. V ČSR byl postupně referentem pro ruskou legii při generálním inspektorátu branné moci (mjr.), 1920 až 1921 velitelem IV. hraničářského praporu ve Vimperku, 1921 zástupcem velitele 5. dělostřeleckého pluku, 1922–23 přednostou 1. a 4. oddělení štábu Zemského vojenského velitelství v Brně, 1923–26 podnáčelníkem tohoto štábu (pplk.). Přitom absolvoval odborná vojenská studia. 1926 převzal nakrátko štáb Zemského vojenského velitelství v Košicích, 1927–30 velel štábu brněnského Zemského velitelství (plk.). 1930 až 1931 byl velitelem 10. pěšího pluku v Brně, 1931–33 prvním podnáčelníkem Hlavního štábu (brigádní generál), 1933–35 velitelem 9. pěší brigády v Českých Budějovicích, 1935–39 velitelem Vysoké školy válečné v Praze (od 1938 v hodnosti divizního generála). Ve dnech mobilizace velel VI. armádnímu sboru v Soběslavi, do výslužby odešel v květnu 1939. Okamžitě po nacistické okupaci se zapojil do vojenské ilegální práce, byl členem ústředního velení Obrany národa a spoluautorem operačních směrnic této odbojové organizace. Zprvu zastupoval velitele Oblastního velitelství Obrany národa pro Velkou Prahu divizního generála Bedřicha Homolu. Jakmile se Homola stal druhým velitelem Obrany národa na území protektorátu, D. ho zastupoval. 4. 8. 1941 byl zatčen gestapem, stanným soudem odsouzen k smrti a ještě týž den v jízdárně bývalých ruzyňských kasáren popraven. L: J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914 až 1918, 1993, s. 33; E. Stehlík – I. Lach, Vlast a čest byly jim dražší nežli život, 2000, s. 40–41; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 58–59; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920–1938, 2006, s. 164–165. P: VHA Praha – poslužný spis legionáře, kvalifikační listina. Martin Kučera
DOLEŽAL, Oldřich, * 1. 3. 1912 Ostrava, † 28. 11. 1983 Etching Hill (hrabství Kent, Velká Británie), letec Dětství prožil ve Vítové u Fryštáku. 1934–35 absolvoval základní vojenskou službu. Původně byl zaměstnán u firmy Baťa
294 ve Zlíně jako telegrafista v leteckém oddělení, v Otrokovicích si doplnil letecký výcvik. Okupace ho zastihla na služební cestě v Bělehradě, do vlasti se již nevrátil a složitě se dostal do Kanady, kde se přihlásil do československé zahraniční armády. Od března 1941 sloužil v hodnosti poručíka jako pilot u 313. peruti RAF; mj. jako velitel letounu Liberator na Vánoce 1943 potopil v Biskajském zálivu německou loď Alsterufer s nákladem wolframu z Japonska. Za svou službu byl v lednu 1944 vyznamenán Záslužným leteckým křížem (DFC). Po válce se vrátil do vlasti, pracoval jako šéfpilot na otrokovickém letišti, později v Praze‑Ruzyni jako civilní pilot u Československých aerolinií. V březnu 1950 pak opustil republiku, když spolu se dvěma dalšími piloty na vnitrostátních linkách změnil kurs a místo do Prahy odletěl do Erdingu u Mnichova. Za tento čin (tendenčně zachycený i v literárním zpracování J. Suchého Únos do Erdingu, 1950, a ve filmu J. Kádára a E. Klose Únos) byl odsouzen v nepřítomnosti k 25 letům těžkého žaláře, rehabilitován až 1997. D. se usadil s manželkou Květou a synem Tomášem (oba se dostali do zahraničí v jiném z unesených letadel) v Anglii, kde létal jako civilní pilot u společnosti Silver City. Zemřel na následky úrazu páteře. Ostatky byly uloženy na čestném pohřebišti RAF v Brookwoodu u Londýna. 2005 byl jmenován čestným občanem Fryštáku. L: L. Jadrníček, Městečko Fryšták, 1948, s. 381n.; M. Pagáč, Město Fryšták 1945–1995, 1996, s. 333n.; J. Mejstřík, Češi ve světě, 2000, s. 24; J. Rajlich, Na nebi hrdého Albionu 4, 2002, zvl. s. 648–657, 669 a passim; Pejskar 2, s. 278–281. Jiří Martínek
DOLEŽAL (též DOLESCHALL), Pavel, * 20. 1. 1700 Skalica (Slovensko), † 29. 11. 1778 Vyšná Boca (Slovensko), jazykově dec, překladatel, spisovatel, pedagog, evangelický duchovní Pocházel z česko‑moravské exulantské rodiny Šimona a Marie D., měl 7 sourozenců. Od 1706 navštěvoval školu v rodišti, poté se vyučil soukeníkem, řemeslu se však nevěnoval. 1720 se vydal na vandr do Šoproně, kde se dále vzdělával, ve studiu pokračoval na gymnáziu v Győru, na univerzitě ve Wittenbergu, kterou 1730 absolvoval. Působil 1730–32 jako vychovatel v Dolní Lužici, 1733–35 jako soukromý učitel ve Vídni, 1735–37 varhaník německé církve v Nemescsó poblíž Szombathelye, 1737 korektor a 1738–43 vyučoval na německé evangelické škole v Prešpurku (Bratislava). 1743 až 1746 byl opět vychovatelem a současně dvorním kazatelem v Zemianském Podhradí u Trenčína, 1746–62 evangelickým farářem a učitelem v Necpalech u Martina, od 1763 až do smrti kazatelem ve Vyšné Boce v Nízkých Tatrách. Formovalo ho bratislavské prostředí, především okruh spolupracovníků M. Bela, ideologicky čerpal z pietismu, k němuž získal sympatie v době univerzitních studií ve Wittenbergu, později ho ovlivnila díla raných osvícenců. Patřil k předním
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168700