182
DESFOURS
do exilu. Usadil se v Chicagu, kde vybudoval prosperující restauraci. Od 1949 byl členem výboru Rady svobodného Československa, současně aktivně působil v mnoha krajanských a exilových organizacích (mj. předseda odbočky Československé národní rady americké v Chicagu, předseda československých organizací Velkého Chicaga a sekretář výboru české školy Karla Havlíčka) a pravidelně přispíval do českého exilového tisku, zejména do Hlasu národa. L: Pejskar 2, s. 258; M. Pehr a kol., Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích, 2007, s. 59−60. P: Archiv Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Praha, osobní spis F. D. Michal Pehr
DESFOURS (též DES FOURS) de Mont et Athienville, Nikolas, * asi 1588, † 5. 12. 1661 Hrubý Rohozec u Turnova,
vojevůdce Pocházel ze staré šlechtické rodiny původem z Lotrinska, která se v 16. století za Rudolfa II. objevila v Čechách. Bojů třicetileté války se zúčastnil od počátku na straně císařských jako poručík lotrinského rejtarského pluku. Ve srážce s českým stavovským vojskem u Lomnice nad Lužnicí (9. 11. 1618) byl zajat. V řadách svého pluku pravděpodobně bojoval v bitvě na Bílé hoře. 1625 se nacházel jako plukovník ve vojsku Albrechta z Valdštejna, který ho pro jeho brutalitu a kořistnictví chtěl zbavit velení. Označil ho za mor, který nadělal více škod než celá armáda. Nicméně 1628 mu Valdštejn udělil v léno Hrubý Rohozec a Malou Skálu na Turnovsku a dal do zástavy panství Semily a Sloupno. 1629 byl D. povýšen do stavu říšských svobodných pánů a 1632 na generál-vachtmistra. Patřil k těm císařským vojevůdcům, kteří se postavili proti Valdštejnovi. Těžil proto z konfiskací valdštejnského majetku po generalissimově zavraždění (25. 2. 1634) a výše zmíněná panství získal do dědičné držby. 1634 byl jmenován podmaršálkem a povýšen do stavu říšských hrabat, 1638 získal český inkolát. Stal se zakladatelem české větve rodu, která se od druhé poloviny 18. století (po dědictví majetku a titulu 1798) psala D.-Walderode a např. Hrubý Rohozec držela až do konce druhé světové války. Byl dvakrát ženat, poprvé (od 1627) s Annou Eufemií z Eggenberka, podruhé (od 1642) s Barborou Markétou, hraběnkou Khuenovou von Belassy († 1674). Po D. smrti se stal dědicem a nástupcem syn Albrecht Maxmilián (1629–1683), za něhož byl 1678 na panství zřízen fideikomis. L: Wurzbach 3, s. 251–253; RSN 4, s. 144; OSN 7, s. 351; KSN 3, s. 288; J. Pekař, Valdštejn 1630–1634. Dějiny valdštejnského spiknutí 1, 1933, s. 176, 180, 201; G. Mann, Wallenstein. Sein Leben…, Frankfurt am Main 1971, rejstřík; J. Janáček, Valdštejn a jeho doba, 1978, rejstřík; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 61; J. Polišenský, Valdštejn. Ani císař ani král, 2001, rejstřík; J. Kollmann, Valdštejnův konec. Historie 2. generalátu 1631–1634, 2001, rejstřík. Dušan Uhlíř
DESFOURS-WALDERODE, Mikuláš Vladimír, * 28. 8. 1877
Křetín u Letovic, † 1. 3. 1941 Praha, velkostatkář, historik, sběratel Potomek lotrinského šlechtického rodu, jehož příslušník, plukovník Nicolas D. (? 1588–1661) získal 1628 mj. zámek Hrubý Rohozec. Byl synem Theodora Gabriela D. (1841 až 1894) a Augusty Gabriely, roz. Coudenhove (1855–1933). Absolvoval řádové gymnázium v Kremsmünsteru. Potom sloužil v armádě (1898 poručík, posléze rytmistr). Po dosažení zletilosti se 1901 jako nejstarší syn ujal fideikomisu Hrubý Rohozec – Smržovka. 1903 byl jmenován komořím. První světové války se účastnil na italské frontě (1915–17), od 1917 byl členem panské sněmovny. Měl úzkou vazbu na císaře Karla a ve sněmovně se sblížil s historikem Jaroslavem Gollem. Po rozpadu Rakouska-Uherska žil na Hrubém Rohozci. Ve 20. a 30. letech 20. století se marně snažil uchovat své statky nedotčené pozemkovou reformou, ač mu pomáhali mj. jeho přátelé historici Josef Pekař a Josef Vítězslav Šimák. 1911 byl jmenován dopisujícím členem ústřední komise pro ochranu a průzkum historických a uměleckých památek ve Vídni (Zentralkommission für Denkmalpflege). Po čtyřech semestrech na vídeňské právnické fakultě přestoupil na filozofickou fakultu. Studia ukončil 1921 na Německé univerzitě v Praze, kde získal doktorát za disertační práci Beiträge zu einer Biographie des Grafen Anton Friedrich Mittrowsky, 1770– 1842. Od mládí se zajímal o rodovou historii a genealogii. Seznámil se s jabloneckým archivářem Karlem Fischerem, který z jeho podnětu pořádal rodinný archiv Desfoursů. D. převzal péči o vlastní rodový archiv, věnoval se genealogickým studiím za pomoci zámeckého kaplana a vlastivědného badatele Jana Křtitele Hájka. Značné finanční prostředky uvolňoval na rešerše v domácích i evropských archivech. Pečoval rovněž o umělecké sbírky svého sídla a podporoval činnost turnovského muzea. 1903 se oženil s dcerou rakouského diplomata Helenou Isabelou, roz. Wydenbruckovou, s níž měl syna Karla Bedřicha (1904–2000). Po rozvodu si 1922 vzal její sestřenici Gabrielu Karolinu, roz. Wydenbruckovou, která mu porodila syny Maxe Josefa Karla (1923–1945) a Ludvíka Viléma Mikuláše (1925–1944). Měl ještě 1907 narozenou nemanželskou dceru Marii Evu Zaunerovou. Jeho bratrem byl diplomat Kuno Theodor (1879–1956), držitel velkostatku Potštát. L: J. Macek, Rodinný archiv D.-W. (1230) 1503–1942. Inventář, 1976; B. Č., Rohozecký pán zemřel, in: Radostná studánka 2, 1940–1941, s. 127; totéž, in: Pojizerské listy 56, 1941, č. 19, s. 4. P: SOA Litoměřice, fond Rodinný archiv D.-W., Hrubý Rohozec. Sbírky Mikuláše D.-W.; NA Praha, Sbírka autografů II, Sbírka genealogická D.-W.; ZA Opava, fond Velkostatek Potštát. Hana Kábová
DESIDERIUS viz BOETTINGER, Hugo
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168698