Tam za velkou louží hejno supů krouží (Ukázka, strana 99)

doutník pozoroval Wooda a Dicka, jak hřebelcují koně. „Koukej,“ ukázal Wood prstem někam na jih. „Billy jede.“ A opravdu. Za pět minut William zastavil na dvorku a cosi rychle vytáhl ze sedlové brašny. Dick si bratra mávnutím přivolal k sobě. William se nadechl: „Nazdar. To mi nebudete věřit, co se stalo jenom kousek od našeho obchodu.“ Dick trochu provinile přešlápl z nohy na nohu. „Copak?“ „Ňáká parta vybrala banku! Píšou o tom i v novinách.“ Zamával novinami Dickovi před obličejem. Pak si konečně všiml jeho zranění: „Co se ti stalo s ksichtem?“ „Už jsi dneska třetí, kdo se mě na to takhle ptá.“ „Tak co se ti teda stalo?“ naléhal dál. „Jestli tě to tolik zajímá, tak to nic není. Prostě jsem slítl z koně a trochu jsem se odřel, no to je toho.“ William ho zpražil nedůvěřivým pohledem. „A kdo je tamhleten chlap?“ kývl William hlavou k Lawrencovi. „Jde z něj strach.“ „To je Lawrence a vevnitř je ještě Charlie. Kolegové z oboru. Z práce,“ dodal ještě, když uviděl bratrův nechápavý pohled. „Copak jsem to neříkal? Dělám teď do dobytka. Jezdím s chlapama na trhy a pak jako cowboy pomáhám nahánět nově nakoupený kusy. Spokojenej?“ „Naprosto.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168656

7. „Vstávej, Dicku.“ Muselo být něco okolo jedné ráno a byla to Stingery, kdo třásl Dickovým ramenem. „Co se děje?“ ozval se čísi hlas. „Spi, Woode,“ špitla Stingery. „Tak jo.“ „Ale ty koukej vstávat!“ Dick mocně zívl a jen tak v podvlíkačkách vylezl z postele. Sestra ho odvlekla do kuchyně a posadila za stůl. „Hele, Stingie,“ promnul si Dick oči, „jsem fakt unavenej.“ „Já vím, já vím,“ vyhrkla Stingery. „Co se děje? Slyšel jsem, že ti Bill přinesl nějakej dopis.

Byl od Petersona?“ „Jo byl, chce brzo přijet a promluvit si se mnou z očí do očí, ale to není to, o čem jsem chtěla mluvit.“ „To jsem rád,“ oddychl si Dick. „Protože já toho chlapa fakt nemám rád.“ „Billy mi přinesl taky něco jinýho.“ Položila na stůl noviny. „Čti.“ „Děláš si srandu?“ zaprotestoval bratr. „Vždyť sotva vidím. Přečti mi to ty.“ Stingery se nadechla: „V Kansas City někdo vybral banku, to určitě víš.“ „Jo, Bill mi to řekl.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168656

„Tak poslouchej: ,Šestičlenný gang přepadl a vyloupil pobočku National Bank přímo v centru Kansas City. Odnesli si celkem patnáct tisíc dolarů a nějaké ty drobné. Přepadení však působilo spíše jako přehlídka komiků, než cokoliv jiného. Jednomu z banditů totiž explodovala zbraň přímo v ruce a jediné, co zbylo po běsnící bandě, byl starý důstojnický klobouk z dob občanské války. Z loupeže se podezřívá gang bratranců Smithů.‘ Co mi k tomu řekneš?“ obrátila se Stingery k bratrovi. „Nezdá se ti těch náhod nějak moc?“ „Jakých náhod?“ otázal se Dick, ale věděl, že bude muset kápnout božskou. „Tak třeba kde máš dědovu starou bouchačku a klobouk… A Charlie a Lawrence jsou přece bratranci.

Tak mi aspoň nelži a řekni, kolik ti to vyneslo.“ „Dobře, dobře,“ kapituloval Dick. „Mám z toho dva tácy, když se nepočítají prachy za novou pistoli.“ „Dej mi pět stovek a já tě neudám,“ vyhrkla Stingery najednou. „Co to jsi za rodinu, když vydíráš i vlastního bratra,“ zívl nespokojeně Dick a tu noc uléhal do postele o pět set dolarů lehčí.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168656