Chtěl jsem tam dát zpátečku, ale dal jsem omylem trojku – šaltování u starých Mercedesek bylo venku, po straně vozu, nebylo tam vidět. Anžto šla silnice z kopce, auto se rychle rozjelo místo dozadu přímo na koně, oj narazila na chladič a uvízla v něm. Oba koně měli tlamy až na předním skle. Dívali se udiveně na mě i na generála. Ten byl celý rudý, zsinalý a zas chvíli modrý, uštědřil mi ještě dvě navíc a podle řady trénu si to hnal do Borga, který byl od toho asi 3 km. Tréňáci se smáli, zvlášť když zvěděli, kam generál pospíchal. Společně jsme oprostili auto, dali ho na stranu, kde bylo trochu volného místa a já šel také do Broga se hlásit. Než být u toho generála, radši si vyberu frontu. Nemusel jsem si o to ani říkat, udělali to na autodepu sami. Vystavili mi marschrůtu přes Feltré (pro mé věci) ke koloně 329 na Campo Mulo před Asiagem. Fronta – nejhorší její úsek, v plném rozsahu. Neboť vše, co souviselo s Campo Mulem a Asiagem bylo postrachem všech rakouských vojáků, žádnou branži nevyjímaje. Už ta pouť z Primalena po téměř kolmé stěně a v ní místy ve skále vysekaná cesta, k tomu ještě s dřevěným kufříkem. Ještě že nahoře u lanové dráhy z Primslána (používané v té době jen pro zboží a munici) bylo nákladní auto a dovezlo mě ke koloně. V dřevěném větším baráku bylo velitelství kolony. Než jsem otevřel dveře, slyšel jsem nějaký povědomý hlas: „Hergot, kdo to je? Že by?“ A také to byl, ovšem s medailemi, s nosem od pití červeným, seděl a hned zas stál – oberjäger Thiele. „Jak ten se sem dostal ze Sarajeva? Proč jsem musel znovu jemu padnout do rukou na nejhorším úseku italské fronty?“ Hlásil jsem příchod ke koloně a podal mu papíry. Chvilku do nich koukal, chvilku na mě. Pak položil papíry a ironicky dodal: „Wir kennen uns, nicht?“ (My se známe?) Jen jsem mlčky přisvědčil. Čekal jsem hned nějaké nadávky, ale on se jen rozchechtal a pak pokračoval německy. „Tak tys pěkný kvítko! Garáž porazí, generála nabourá a i degradovat tě museli. Cos měl s tím generálem?“ Když jsem mu to vypověděl, rozchechtal se znova, byl chvilku docela lidský a jen poznamenal, že ten generál by měl být na Campo Mulo, tady by ho přešla chuť na holky. Přidělil mě k nákladnímu autu č. 7 Büssing, kde byl před dvěma dny vážně raněn spolujezdec. Šofér Erhart, vykutálený 98
DRUHÁ CESTA ZA SLÁVOU VOJENSKOU Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168274