Pokrok je, když… Filosof vědy Paul Feyerabend coby postmodernistický buřič se případným faustovským snahám vědátorů vysmívá a považuje je za sisyfovskou práci. Lee Smolin jeho názory shrnul takto: »Věda není žádné filosofování v oblacích. Je to veskrze lidská aktivita, stejně složitá a problematická jako každá jiná. Ve vědě neexistuje žádná univerzální metoda ani jednoduché kritérium, které by dokázalo stanovit, kdo bude dobrý vědec. Dobrá věda se pozná jedině tak, že v daném okamžiku dějin správně funguje, že posouvá hranice našeho poznání. A pokoušet se definovat vědecký pokrok je nesmysl. Definuj si ho, jak chceš, a stejně bude fungovat.« Čtu-li zajímavou stať, jsem jí vždycky plný. Nedivte se proto, že šířeji a obecněji zareaguji na pojem pokrok. Mudrují o tom (třeba 23. března 2010) i rozhlasoví moderátoři s přizvanými odborníky. Od Ladislava Hejdánka jsem dostal otisk textu Pokrok jako téma a tzv. víra v pokrok. Byl napsán pro seminář pořádaný před letními prázdninami v roce 2009 na počest historika Bedřicha Löwensteina. V historizující části Hejdánek usuzuje, že »myšlenka pokroku se mohla vynořit, když už nešlo o pokrok individuální, nýbrž kolektivní, například pokrok celého kmene nebo většího společenství, později třeba celé civilizace«. Když už jste na mne vyrukoval s citáty filosofických obrů, přijměte upřesňující myšlenku jejich českého kolegy: »Všeobecný pokrok nesmí být chápán jako nějaká objektivní zákonitost, která se uplatňuje samovolně a všude jakoby samospádem, ale naopak jako jistá specifická otevřenost do budoucnosti, ovšem do pravé budoucnosti, do té, která není nebo přinejmenším nemusí být pouhým následkem, produktem toho, co předcházelo.« Všechno, co v poslední době čtu, protahuji sítem biologie a imunologie. Proto je mi blízká myšlenka, že »evoluční pokroky nejsou fatálně vázány na nějaké odedávna
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168190