Čtvrtek 10. června 1982 Ještě mám čtyři hodiny náhradního volna. Jitka šla s Ivanem na mandle, takže jsem doprovodil Markétu do školky. Zase to bylo jedno z těch rán, kdy se mi nechce vůbec do ničeho. V deset hodin mám mít schůzku s Jiřím Tichotou, nedovolím si tam nepřijít, ta schůzka mě nutí k probrání. Cestou jsem se zastavil u Vladimíra Jiránka, nebyl doma, a tak jsem kresbu, kterou nám nakreslil pro pozvánku na Š.O.U., vrátil jeho ženě. Jirku jsem navštívil v budově Filozofické fakulty, kde pracuje jako vysokoškolský učitel na katedře hudební vědy. Zrovna když jsem přišel, jednal s nějakým náhodným hostem – hudebníkem, který ho žádal o radu, jak si udělat kvalifikaci u PKS, jak se uchytit v nějakém souboru, a měl i zájem o studium dějin hudby. Po odchodu nečekaného návštěvníka Jirka vybalil fotky starého Spirituál kvintetu, z nichž vybíráme na plakát. Pak mi vypráví o jednom našem společném kamarádovi z folku. Říká, že působí dojmem zfetovaného člověka, chodí jak bez duše, do ničeho se mu nechce. Jirka mně to vypráví jako člověku, o kterém si myslí, že žije aktivně. Poslouchám ho a dá mi přemáhání, abych se mu nesvěřil: Abys věděl, tak já se často cítím a vypadám přesně tak bídně, jak popisuješ našeho kdysi tak veselého a veselí rozdávajícího kamaráda. Jsem si jist, že drogy nebere, možná trpí depresemi, jako jimi trpím já. Ty jsi, Jirko, nikdy v životě neměl co do činění s depresí, a buď tomu rád! – Jazyk jsem ale za zuby udržel a udělal jsem dobře.
Dohodli jsme se, kdy a kde bude vhodné uskutečnit fotografování Kvintetu pro propagaci zářijové výroční Lucerny. Na odchodu jsem si poněkud nesmyslně neodpustil předat pár pozvánek na Š.O.U. a informoval jsem Jiřího o autobusovém zájezdu na Mertův koncert na Kladno. Očividně ožil, když slyšel, jak oblafnu pražské cenzory, a upřímně zalitoval, že se nemůže zúčastnit, protože téhož dne hrají spirituálníci v Maltézské zahradě. Řeknu vám, že ta představa, mít ctihodného doktora Tichotu v zájezdu na Kladno, se mi moc líbila. Doma jsem našel Ivana v postýlce po mandlích. Už je v klidu, zato Jitka si užila. Pátek 11. června 1982 Místo oběda jsem si zajel do kina Pasáž koupit lístky na večerní představení filmu Opera ve vinici. Tušil jsem, že bych dostal vstupenky i večer, ale když už zalarmujeme babičku na hlídání, tak chceme mít jistotu. Cestou domů jsem potkal u Kotvy Danu ze spřízněné trampské osady Dívčí voj. Zve mě teď odpoledne do Valdštejnské zahrady na výstavu amatérských výtvarníků a přidává lákadlo, že zahajovat bude Pavel Klikar s Originálním pražským synkopickým orchestrem. Vyzvedl jsem Markétu, Jitka zůstala s Ivanem doma a já s Markétou jsme se doma jenom otočili a vyrazili na výstavu. U vchodu do zahrady pochopitelně pokládám pár pozvánek na Š.O.U. Pokročíme dál a sledujeme módní přehlídku s otřesnou konferenciérkou. Celý podnik
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168171