strana 96 / 97 ■ Vzpoura deprivantů ■ Nestvůry
a velmi často porucha pozornosti s hyperaktivitou. Pravděpodobnost budoucího antisociálního chování chlapců je dokonce možné odhadnout už z jejich chování ve školce. Temperament dětí je možné ukázat na výsledcích dvou poměrně jednoduchých dotazníků vyplňovaných učiteli. Dotazníky se kromě socioekonomické situace rodiny zaměřují na tři základní temperamentové rysy dětí: míru, se kterou se děti vyhýbají poškození, současně považovanou za míru úzkosti, dále míru impulsivity neboli sklonu vyhledávat nové jevy, a míru závislosti na psychologické odměně. Jsou to současně temperamentové rysy, popisované ve výkladu o sedmirozměrovém modelu lidské osobnosti (viz tab. 1). První temperamentový rozměr se popisuje jako opatrné, přitlumené chování, ustaranost, ustrašenost, úzkost z nových okolností. Druhý temperamentový rozměr se projevuje impulsivním, nezdrženlivým chováním dítěte, které vyhledává nové vzrušující situace, nebojí se, je neklidné, bojovné, v trvalém pohybu. Třetí rozměr se popisuje jako chování sympatizující s jinými dětmi, pomáhání slabším, pomáhání s uklízením, tlumení srážek mezi spolužáky, zklidňování dětí, jimž není duševně dobře. Chlapci s vysokou mírou impulsivity, nízkou mírou závislosti na odměně a nízkou mírou úzkosti se s daleko vyšší četností chovají ve věku 11–13 let antisociálně než chlapci s jinou kombinací těchto temperamentových rysů.96 Jak se chovají děti a dospívající s (antisociální) poruchou chování v dospělosti?97 Dlouhodobé, dvacet let trvající sledování těchto dětí a dospívajících ukazuje, že jde o závažný stav. Jen polovina z nich se v dospělosti chová jako běžní občané. Přibližně u třetiny z nich se vyvinula antisociální porucha osobnosti dospělých lidí, čtvrtina z nich zneužívala v dospělosti drogy (což se s antisociální poruchou často překrývá), čtvrtina z nich měla úzkostné stavy. Sledování téměř více než 6000 mužů a 6000 žen, kteří měli v dětství (antisociální) poruchu chování,98 prokázalo, že 76 % mužů a 30 % žen ve věku 30 let mělo bu záznam v trestním rejstříku nebo trpělo duševním onemocněním či poruchou, z nichž byla nejzávažnější a velmi častá závislost na drogách. Souborné výsledky dvaceti světových vědeckých prací prokazují, že dospívající dívky s (antisociální) poruchou chování se v dospělosti kriminálně chovají 10–40krát častěji než dívky, které tuto poruchu neměly.99 Kromě toho jsou podstatně častěji duševně nemocné, jejich sociální i rodinné vztahy bývají podstatně častěji doprovázeny násilím, podstatně častěji jsou závislé na sociální síti společnosti a jejich úmrtnost vzhledem k věku je vyšší. Syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou Porucha pozornosti s hyperaktivitou může být velmi závažné onemocnění. Syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou (attention deficit hyperactivity disorder, ADHD) je znám od roku 1902. Dávala se mu různá jména, v posledních letech se rozšířilo označení lehká mozková dysfunkce. Tento název se opouští, protože mozková dysfunkce, která část těchto dětí postihuje, lehká není. Může být střední nebo těžká. Jde o spektrum změn. U některých dětí je spíše nápadná porucha pozornosti, jiné jsou hyperaktivní – neposedí, pobíhají, vykřikují – u dalších se objevují oba typy chování a k tomu některé další. V těžší
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168167