Prodejce míní, že to je úplně v pořádku. Uvádí mě do zadní místnosti a vyplňujeme nějaké jiné formuláře. Ptám se ho na registraci, že můj bratr to chce mít vyřešené, než se vrátí, a prodejce telefonuje svému kamarádíčkovi na dopravním inspektorátu. Chvilku spolu mluví a ukazuje se, že auto je možné zaregistrovat už dneska. Kamarádšoft. Konstatuju, že prodejce se tváří šťastně, a ptám se ho, jestli je to proto, že budu platit hotově, a on říká, že ano. Teprve když člověk zaplatí hotově, dá se opravdu mluvit o koupi, domnívá se. Podle jeho názoru potlačily všechny platební karty a splátkové systémy původní požitek z nákupu. Peníze na ruku, to je koupě. Nesdílím jeho názor, ale myslím si, že je hezké, že je šťastný. Říká, že můžu zajet s dočasnou espézetkou na dopravní inspektorát. Tam na mě bude čekat jeho kámoš a všechno se vyřídí. Než se rozloučíme, ptám se ho, jestli ví, ve které poušti byla natočena poslední reklama na volvo. Neví. Snad na Sahaře. Volvo teď stojí zaparkované na ulici před domem. Odfaxoval jsem bratrovi brožuru o autě včetně účtu. Můj bratr se stal majitelem auta. Já sám sedím a dívám se na Jessičino telefonní číslo. 22 47 45 64. Je to taky Lisino telefonní číslo. Chci zavolat Lise a zeptat se jí, jestli by se nechtěla se mnou sejít. Potím se. Ale mám dojem, že musím zavolat. Měl bych něco podniknout. Čas je zralý na to, abych něco podnikl. Nemůžu donekonečna sedět doma a tlouct.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168049