INKVIZITOŘI A JEJICH METODY
než na studenou zem. Snášejí toto trápení ve dne i v noci už po dlouhou dobu. Na jiných bědných místech v tomto vězení nejenže není žádný vzduch a světlo, ale i jídlo je podáváno zřídkakdy, a to jen chléb a voda. Do podobné situace bylo uvrženo mnoho vězňů, z nichž někteří, v důsledku tvrdého mučení, přišli o své končetiny a jsou úplně zmrzačeni. Mnozí v důsledku nesnesitelných podmínek a velkého utrpení zemřeli tou nejkrutější smrtí. V tomto vězení je bez přestání slyšet bědování, pláč, sténání a skřípání zubů. Co víc se dá ještě říci? Život je pro tyto vězně utrpením a smrt útěchou. Je-li na ně tímto způsobem vyvíjen nátlak, řeknou pak raději, že lež je pravdou, aby zemřeli naráz, než aby snášeli další mučení. V důsledku těchto falešných a vynucených přiznání umírají nejen ti, kdo je učinili, ale i nevinní lidé, které jmenovali… Proto se stalo, že mnozí z nově předvolaných, když slyšeli o utrpení zakoušeném těmi, kdo jsou drženi v mur a v jeho kobkách, se uchýlili pod soudní pravomoc jiných králů, aby se zachránili. Jiní tvrdí, že lež je pravdou, a těmito tvrzeními obviňují nejen sebe, ale jiné nevinné lidi, aby se vyhnuli výše zmíněnému utrpení, a volí tak pád v hanbě raději do rukou Božích než do rukou zvrhlých mužů. Ti, kdo se takto doznávají, později prozrazují svým blízkým přátelům, že ty věci, které řekli inkvizitorům, nejsou pravda, ale lež, a že se přiznali ze strachu před bezprostřední hrozbou… Podobně, a je hanba to slyšet, někteří ohavní lidé, obvinění z kacířství nebo odsouzení pro falešné svědectví, a jak se dozvídáme, i strážci kobek, ti všichni svedeni zlým duchem dávají uvězněným ďábelské návrhy: „Ubožáci, proč se nepřiznáte? Byli byste propuštěni! Dokud se nepřiznáte, nikdy neopustíte toto místo a neuniknete jeho trápením!“ Na což vězňové odpovídají: „Můj pane, co říkáme? Co máme říkat?“ a žalářníci odpovídají: „Máte říkat to a to.“ A to, co navrhují, je lež a zlo; a tito ubožáci opakují, co jim bylo řečeno, i když je to lež, aby unikli neustálému trápení, kterému jsou
[ 97 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS168005