Takhle by to asi neřekl, ale přesně tohle si myslí, kdysi na začátku věřila, že ho časem přesvědčí, aby dělal věci, jak si je představuje ona. Kdo by si tehdy nemyslel, že chlapa změní, a jak jsme dopadly, já nakonec ještě nejlíp, aspoň neodešel. Úplně stačí sedět s kamarádkami v kavárně a nikdy jim nepřiznat, že ví o všech těch sekretářkách a asistentkách prodeje, a přitom že radši dělá, že neví, než šířit vlny, a možná si sama tu loďku překlopit. A připadat si provinile, že Jana je na pokraji zhroucení, jednu cigaretu za druhou, v poledne čtyři deci vína, a ona cítí jenom úlevu – mně se to vyhnulo, Láďa by nikdy neodešel. A stejně pocit převahy, i kdyby jo, ona by to zvládla líp. Vždycky když někoho měl, dokázala mu vařit ty nejlepší jídla, vypadat krásně, být milá, nic nechtít, na nic si nestěžovat, však on si nakonec uvědomí, s kým mu je nejlíp, a nikdy si neriskne odejít. I když si pak potmě, když oddechoval vedle ní, říkala, na co ho potřebuju, k čemu je mně dobrý, prostě ho nechám jít, bez něj mi bude líp. Ale ne, neudělala to, strach, v noci poslouchat jiný zvuky, dívat se do jiného stropu, to ona by musela odejít, i když tady všechno zařídila. A co za to teď mám – tlustýho chlápka, který mě má za služku, a já se myju mýdlíčkem za pět korun, ale na co si stěžu-
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167957