Takhle by to asi neřekl, ale přesně tohle si myslí, kdysi na začátku věřila, že ho časem přesvědčí, aby dělal věci, jak si je představuje ona. Kdo by si tehdy nemyslel, že chlapa změní, a jak jsme dopadly, já nakonec ještě nejlíp, aspoň neodešel. Úplně stačí sedět s kamarádkami v kavárně a nikdy jim nepřiznat, že ví o všech těch sekretářkách a asistentkách prodeje, a přitom že radši dělá, že neví, než šířit vlny, a možná si sama tu loďku překlopit. A připadat si provinile, že Jana je na pokraji zhroucení, jednu cigaretu za druhou, v poledne čtyři deci vína, a ona cítí jenom úlevu – mně se to vyhnulo, Láďa by nikdy neodešel. A stejně pocit převahy, i kdyby jo, ona by to zvládla líp. Vždycky když někoho měl, dokázala mu vařit ty nejlepší jídla, vypadat krásně, být milá, nic nechtít, na nic si nestěžovat, však on si nakonec uvědomí, s kým mu je nejlíp, a nikdy si neriskne odejít. I když si pak potmě, když oddechoval vedle ní, říkala, na co ho potřebuju, k čemu je mně dobrý, prostě ho nechám jít, bez něj mi bude líp. Ale ne, neudělala to, strach, v noci poslouchat jiný zvuky, dívat se do jiného stropu, to ona by musela odejít, i když tady všechno zařídila. A co za to teď mám – tlustýho chlápka, který mě má za služku, a já se myju mýdlíčkem za pět korun, ale na co si stěžu-
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167957
98
ju. Milionkrát nad tím přemýšlela, že to raději měla dřív změnit sama, ne pořád čekat, že nějaká další kočička bude chytřejší než ty předešlé a prostě ho přesvědčí. Jenže jak udělat ten krok, když tohle je tak pohodlný, jeho peníze na prvním místě, samozřejmě po dětech, ale děti už jsou dávno velké, už deset let by bývala mohla odejít. Ale copak se mám všeho vzdát? Tak si nestěžuj, nic tak hroznýho se ti neděje, máš se dobře, můžeš si dělat práci, která tě baví, na peníze hledět nemusíš, máš pěkný dům (ale tý práce na zahradě, kterou nenávidí, hlíny za nehtama), máš auto, nic z toho bys neměla, kdybys odešla. Jo, vlastně auto jo, dostala ho k narozeninám, malý citroën, nelíbí se jí, není to její styl, ale asi se líbil nějaké jiné ženské, která mu ho poradila, a koneckonců jezdí dobře. Auto je prostě její, na to už je stará, aby zase jezdila městskou dopravou, všechny ty pachy, levné voňavky, pot, cigarety z dechu někoho, koho nezná, a on přitom stojí tak blízko, že ani nemusí natáhnout ruku, aby se ho dotkla. A koneckonců byt, v kterém teď bydlí Filip, je po její mamince, její, tam by klidně mohla bydlet. To by Filípek koukal – přijít o svoje doupě, vrátit se sem, odkud utíkal dva týdny po svých osmnáctých narozeninách, na Láďu se ani nepodíval, jak
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167957
mu byl protivný, ani auto si nepůjčil, aby si odvezl věci, radši řekl kolegovi z práce, s jeho škodovkou jel radši dvakrát, přitom do Láďovy audiny by se mu to vešlo najednou. A teď sem zase ty krabice přinýst, protože na nájem nikde jinde by neměl, na to je moc líný pořádně pracovat; škoda, že pracovitost po Láďovi nezdědil, když jinak zdědil snad všechno. Jak mu všechno dlouho trvá, jak pomalu mluví, promýšlí si každou větu, váží slova, jak na lidi, kteří se normálně baví s ostatníma, kouká, jako kdyby jimi opovrhoval, vznešený ve svým nadřazeným mlčení. Proto taky Láďa nemá žádný pořádný kamarády, kdykoliv se chtěla sejít s nějakou kolegyní, známou, a vzala ho s sebou, tak jenom mlčel, zatímco manžel té druhé se snažil. Láďa jí pak řekl, o čem si s nima mám povídat, a když mu znovu navrhne návštěvu, vymluví se na práci, a příště může jít leda tak sama, jediná, která s sebou nikdy nikde nemá manžela – má moc práce, zrovna teď mají velkou zakázku… kecy. Ale Filipa z bytu jen tak vyhodit nemůže, ten jeho pohled, jak by se na ni naštval, prostě nechce zažít. Můj chlapeček, vždyť co mně tady chybí, pořád si jenom stěžuju, Láďa je hodný, pracovitý, nežádá po ní žádný složitý jídla, kolikrát mu stačí jenom salát a kromě těch ženských jí nikdy
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167957