IX. PRAŽSKÝM ARCIBISKUPEM
Hned po osvobození se začalo mluvit o nutnosti obsadit arcibiskupský stolec, který osiřel před čtyřmi lety, v roce 1941, smrtí kardinála Karla Kašpara. A hned od počátku byla tato potřeba spojována se jménem Josefa Berana. Ten však ve své pokoře a skromnosti ještě měsíc před svým jmenováním myslel po všech náznacích, jichž se mu dostalo na nunciatuře a v kapitule, že půjde do Českých Budějovic. Ve veřejnosti se mluvilo o různých kandidátech, kteří v očích lidí splňovali předpoklady pro tento těžký úkol. Objevovalo se jméno pražského kanovníka Otakara Švece, strahovského opata Bohuslava Jarolímka, olomouckého profesora Františka Cinka, ale mezi těmi, kdo nejvíc a nejlépe chápali potřeby doby, jasnozřivě se mluvilo o Josefu Beranovi. Kdo ho osobně znali, chovali to v srdci jako tajné přání. Zvláště mezi dejvickými věřícími žila tato myšlenka obzvlášY intenzivně. A na jedné schůzi Mariánské družiny učitelek u Sv. Ignáce řekl stařičký ředitel P. František Kubíček SJ, který s rektorem Beranem dlouhá léta spolupracoval jako spirituál semináře: „Věřím, že se Bůh smiluje a že k vedení církve v naší vlasti nám pošle muže vpravdě Božího, a to je doktor Beran!“ (Luňáčková M., cit. d., s. 191) Na jaře 1946 navštívil prezidenta Edvarda Beneše čechoamerický redaktor Antonín Jandáček. Když během dvouhodinového rozhovoru došlo také na jmenování pražského arcibiskupa, vyjádřil se prezident, že katolická církev má příliš dobrou diplomacii a má moc věcí dobře promyšlených, než udělá rozhodnutí. Z kandidátů to obyčejně nebývá ten, o kterém se moc mluví, nebo koho by rádi viděli politikové. „Myslím, že to bude spíše mons. Beran než ti, o kterých se mluví.“ (Jandáček A. J., Bojovník za práva a svobodu kardinál dr. Josef Beran, Chicago 1966, s. 14) Ve fondu ÚV KSČ z 18. června 1946 jsou zaznamenána jména možných kandidátů na pražský arcibiskupský stolec, o kterých Vatikán
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167758
uvažoval: strahovský opat Bohuslav Jarolímek, rektor semináře Josef Beran, provinciál františkánů Jan Ev. Urban, salezián Štěpán Trochta, budoucí kardinál, a prof. Jaroslav Beneš. (SÚA, fond K., 489 69) Dne 12. srpna se v dalším hlášení pro ministerstvo vnitra hovoří o poradách, jež probíhaly mezi internunciem msgre Ritterem a představiteli české církevní hierarchie, které se konaly jednak v budově pražské internunciatury, jednak v arcibiskupském zámečku v Dolních Břežanech u Zbraslavi. Internuncius Ritter přijímal v té době osobnosti jako kanovníka metropolitní kapituly Otakara Švece, ředitele Arcibiskupského semináře Josefa Berana, provinciála františkánů Jana Ev. Urbana, a právního zástupce Vatikánského státu v ČSR, pražského advokáta dr. Josefa Sklenáře. Důvěrné porady se týkaly jmenování pražského arcibiskupa, biskupů českobudějovického a litoměřického, dvou pražských světicích biskupů, a pastorace v pohraničí, kde zůstala řada far bez duchovního správce. Vatikán byl nespokojen, že němečtí kněží museli být označeni jako ostatní odsunutí bílou páskou na rukávech. (SÚA, fond 100/36 520 0) V dalším hlášení ministerstvu vnitra a Zemskému národnímu výboru z 19. srpna se sděluje, že se nepočítá s kandidaturou strahovského opata Jarolímka a prof. Jaroslava Beneše. Proti dr. Beranovi že byly vysloveny z mnoha stran námitky. Mezi nejvážnějšími kandidáty že se ocitl královéhradecký biskup Mořic Pícha. V poslední chvíli přišlo slovenské duchovenstvo s návrhem, aby se pražským arcibiskupem stal Slovák. Monstróznost tohoto nápadu zvláště vysvitne, když si uvědomíme, že Slovensko, celou válku spojenec nacistického Německa, se jakoby zázrakem vyhnulo postavení poraženého státu tím, že bylo znovu začleněno do celku obnovované Československé republiky. S jídlem roste chuY, tak proč k tomu nepřidat ještě funkci pražského arcibiskupa. VždyY Slovensko má takové zásluhy! Hlavním kandidátem pro Prahu byl však profesor olomoucké teologické fakulty dr. František Cinek. Pro Hradec Králové, České Budějovice anebo pro Litoměřice přicházel v úvahu také kanovník Bohumil Stašek (srov. o něm Churaň M. a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, Praha 1994, s. 491), ale proti němu podalo několik jeho spoluvězňů-kněží z Dachau námitky, že se tam nechoval tak, jak se na kněze sluší a patří (SÚA, 100/36 520 0). Zpráva o jednání určená pro nejvyšší představitele KSČ, datovaná až 15. listopadu, tedy už po jmenování nového arcibiskupa, shrnuje celý postup takto: 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167758
Prvním kandidátem byl B. Jarolímek, opat strahovský. Proti němu povstali nejdříve kanovníci metropolitní kapituly (u Sv. Víta), kteří jakýmsi právem požadovali úřad arcibiskupa pro sebe. O přízeň Vatikánu se ucházel nejprve kapitulní vikář Opatrný (srv. Podlaha A., Supplementum quartum atd., Praga 1931, s. 119, 115), mluvilo se o (kanovníku) Kulačovi, který byl v Římě dobře zapsán, nato přicházel v úvahu kanovník Švec, který měl tu přednost, že byl gestapem žalářován a byl tedy přijatelným kandidátem i pro komunisty. Když pak nedocházelo k žádnému konkrétnímu řešení, sáhl Vatikán k receptu vždy osvědčenému, vybral si kandidáta z arcibiskupského učiliště, a hned bylo kandidátů plno: prof. Beneš, prof. Beran, prof. Šíma. Do tohoto jednání zasáhl rušivě i spor o církevní statky. Toho využily řehole a uplatňovaly své kandidáty, nejprve představeného saleziánského řádu Štěpána Trochtu, který byl dlouho žalářován, druhým byl Jan Evangelista Urban, představený řádu sv. Františka. Urban však neprošel, ježto byl po revoluci označován za kolaboranta a muže, který by nebyl přijat všemi vrstvami národa, tedy i komunisty. Nakonec se volba soustředila kolem osob Josefa Berana, prof. Šímy a kanovníka Švece. Švec však kandidaturu odmítl pro nemoc a mezi Beranem a Šímou rozhodlo to, že Beran byl dlouho žalářován gestapem, dále že pochází z chudé rodiny a je tedy přijatelný pro všechny vrstvy obyvatelstva, tedy nejen pro katolíky, ale i komunisty. Vláda souhlasila se jmenováním osobnosti vatikánským kruhům přijatelné, i kdyby proti ní mohly být uplatněny určité námitky. Dokonce se počítalo se jmenováním arcibiskupa ke svátku sv. Václava, ale nestalo-li se tak, pak to mohlo být kvůli neshodám v samotném katolickém táboře anebo prodlužováním sedisvakance psychologicky působit na věřící a využít tohoto faktu jako politického činitele. Státní tajemník v ministerstvu zahraničních věcí Vlado Clementis však sdělil, že vláda si neklade žádné požadavky (SÚA, 100/36 520 0). Ještě v posledních dnech před jmenováním dr. Berana se na nejvyšší úrovni KSČ hovořilo o těžkostech s tím spojených. Svízelné jednání o osobu pražského arcibiskupa uvázlo opět na mrtvém bodě. Podle informací z metropolitní kapituly z 1. listopadu kanovník Švec kandidaturu odmítne, ježto je těžce nemocen a nemohl by úřad vykonávat. (Kanovník Otokar Švec vystudoval ve stejné době jako Josef Beran v České koleji v Římě. Na kněze byl vysvěcen v roce 1912 a působil
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167758