Tento postoj dokládá mimo jiné i známou skutečnost, že v rámci utajení dbali všichni zúčastnění na opatrnost, pro jistotu se neptali, kdo další patří do okruhu spolupracovníků, stačilo jim, že mají společného, spolehlivého známého a shodný cíl. Patrnou skutečností u tohoto společenství je dnešní názorová vzdálenost mezi jednotlivými narátory, která mohla existovat i dříve a nebránila vzájemné komunikaci, ale v současnosti se stává zdí mezi jednotlivými lidmi. Toto jistě neplatí výlučně pro vybranou skupinu, ale dá se vztáhnout také na ostatní nezávislé iniciativy a neformální společenství tohoto období, ostatně v souvislosti s Chartou 77 se často tato schopnost sjednocovat různé vyzdvihuje jako jedno z jejích hlavních, výrazných a výjimečných pozitiv. Jak vidno, je to rys objevující se i jinde a dá se říci, že je platný pro celý disent jako takový. Vnější tlak, ,společný nepřítel‘, dokázal spojit lidi, shodující se alespoň na ,nejnižším společném jmenovateli‘, do fungujícího, sehraného a semknutého společenství.180 Oním ,společným minimem‘ je v případě zkoumané skupiny potřeba být činně účasten na paralelním náboženském životě. Když zmizí tlak, zmizí i semknutost a společenství se otevře novým možnostem, které nabízí svobodná společnost.
Cesty k samizdatu Motivace k zapojení se do opoziční činnosti a výroby samizdatů je komplexním jevem181, který nelze jednoduše vysvětlit a ukázat na srozumitelném, univerzálním modelu. Na základě analyzovaných rozhovorů se dá říci, že existuje motivace dvojího druhu – vnitřní a vnější, které jsou svým způsobem komplementární. Vnitřní motivace je daná nesouhlasem s vládnoucí ideologií, touhou vytvářet (paralelní) život podle svých vlastních představ a životních hodnot; výroba samizdatu je některými narátory výslovně považována za projev opozičního a politického postoje.182 Ve výpovědích se objevuje silný akcent na určité společné hodnoty, dané křes_anskou orientací narátorů, k nimž patří potřeba nejen křes_ansky žít sám osobně a se svou rodinou, ale tento životní styl také sdílet s ostatními podobně laděnými lidmi. Víra má totiž nejen individuální, čistě osobní až inNa tuto zkušenost poukazují mnozí, např. Iva Kotrlá a Michaela Freiová, popř. to z dalších vyprávění nepřímo vyplývá: přílohy – III/I (I. Kotrlá); přílohy – III/II (M. Freiová). 181 Pro ilustraci uvádím některá vyjádření: přílohy – III.1/I (M. Freiová); přílohy – III.1/II (F. Adamík); přílohy – III.1/III (V. Fučík). 182 Přílohy – III.1/IV (M. Mrtvý); přílohy – III.1/V (R. Smahel); přílohy – III.1/VI (J. Sirovátka). 180
110 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167743