102
ANARCHISMUS
Zenkerova kritického hodnocení Proudhon kladl, jakoby ironií osudu, na vrchol svého systému jiné dogma, že člověk se rodí svobodný, a na závěr svého systému postavil teologickou frázi o mravním řádu společnosti. (Zenker, 1979, s. 63 – 64) Polský socialista a autor knihy o anarchismu Ludwik Kulczycki řadí Proudhona mezi umírněné anarchisty, pro něž revoluce znamenala především změnu v myšlení a kteří počítají s předpokladem, že na základě změn v lidských názorech dojde ke změnám ve formách vlastnictví a ve státních institucích. Poukazoval však na vliv Proudhonových myšlenek mezi dělnictvem i v Mezinárodním dělnickém sdružení (První internacionále) a rovněž za Pařížské komuny i v následujících letech, ovšem především ve Francii a Belgii. (Kulczycki, 1910, s. 35 –36) Proudhon byl také významným inspirátorem družstevního hnutí. (Gambone, 2001) Marxistická tradice byla k Proudhonovi velmi nepřátelská. Marx vnímal dlouhou dobu Proudhona jako svého hlavního rivala v dělnickém hnutí a posuzoval z tohoto hlediska i takové události, jako byla prusko-francouzská válka roku 1870: „Francouzi potřebují výprask. Zvítězí-li Prusové, pak centralizace státní moci prospěje centralizaci německé dělnické třídy. Převaha Němců by pak přesunula těžiště západoevropského dělnického hnutí z Francie do Německa a stačí jen porovnat hnutí v obou zemích od roku 1866 do dnešního dne a uvidíme, že německá dělnická třída převyšuje teoreticky i organizačně francouzskou. Její převaha na světové scéně nad francouzskou dělnickou třídou by byla zároveň vítězstvím naší teorie nad Proudhonovou atd.“ (Marx – Engels, 1980, s. 599) Překvapivé ocenění Proudhona najdeme u Trockého: „Proudhon, tento Robinson Crusoe socialismu, je mi cizí názory, charakterem i světovým názorem. Avšak Proudhon byl povahou bojovník, měl duševní nesobeckost, schopnost pohrdat oficiálním veřejným míněním a hořel v něm neuhasitelný oheň touhy po všeobecném vědění. To mu umožnilo povznést se nad osobní život s jeho vzestupy a pády a nad současnou skutečnost vůbec.“ (Trocký, 1930, s. 736) Pro německého historika anarchismu Petera Heintze představoval Proudhon „filozofa revolty, střetnutí kultur a kulturní diferenciace“. (Heintz, 1956, s. 205) V souvislosti s Proudhonem je podle Helmuta Rüdigera důležitá ta skutečnost, že mezi významnými socialistickými mysliteli 19. století byl Proudhon jediný z proletářského prostředí. Rovněž jeho způsob uvažo-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167742