však, jak se nyní pokusíme ukázat, oporu v pramenech. Nejdůležitější svědectví o Audofledě a Theoderichovi nacházíme v prameni Excerpta Valesiana, u Jordana a Gregoria z Turonu. Současníkem událostí, kterými se zde nyní chceme zabývat, byl anonymní autor starších pasáží 2. dílu pramene Excerpta Valesiana (nazývaných Theodericiana). Gregorius z Turonu o Theoderichově manželce a Chlodvíkově sestře Audofledě tvrdí, že byla ariánka (jako Lantechildis), a že byla zavražděna svou dcerou Amalaswinthou. Jeho líčení je na tomto místě plné chyb a kromě svědectví o příbuzenském poměru Theoderichovy manželky k Chlodvíkovi a informace o jejím náboženském vyznání nemá téměř žádnou vypovídací hodnotu. V knize II 31 píše Gregorius o Chlodvíkových sestrách Albochledě56 a Lantechildě, jež spolu s bratrem přijaly katolickou víru, zatímco o Audofledě se tu vůbec nezmiňuje. Vypovídá tedy dle mého mínění o tom, že ke sňatku Theodericha a Audofledy skutečně došlo před Chlodvíkovou katolickou konverzí. Audofleda byla již zřejmě na ostrogótském území, kam přišla jako ariánka nebo zde k této víře konvertovala. Jordanes je jako pramen v souvislosti se sňatkem Theodericha a Audofledy většinou vynecháván. Jeho vědomosti o poměrech na franském území sice nemohou být srovnávány s Gregoriovými, zato však u něj najdeme hodnotná svědectví o životě Gótů a Ostrogóti jsou v centru jeho zájmu. Byl notariem na dvoře příslušníka královského ostrogótského rodu Amalů Guntigise a měl k dispozici nám nedochované dějiny Gótů z pera Cassiodora Senatora i jiné cenné prameny.57 Pasáž Jordanových Getik, která nás v tuto chvíli zajímá, vzbuzuje určitou nedůvěru svými omyly v chronologii popisovaných událostí. Definitivní porážku a zavraždění Odoakera klade např. do 3. roku po Theoderichově příchodu do Itálie, tedy do r. 490 nebo 491, v němž podle Jordana na radu císaře Zénóna svlékl prý také oděv soukromníka a oblékl oděv královský. Po tomto uznání své pozice Konstantinopolí požádal prý krále Chlodvíka o ruku jeho dcery Audofledy.58 K zavraždění Odoakera a provolání Theodericha králem Germánů v Itálii došlo teprve r. 493, kdy již vládl Zénónův nástupce Anastasios. Tento vládce římského Východu s novým Theoderichovým titulem nesouhlasil a roztržka mezi nimi trvala do r. 497. Jordanes tedy posunul popisované události o několik let dopředu. K tomuto omylu mohlo snad dojít tím, že tentýž římský senátor, jménem Festus, vedl dvě poselstva do Konstantinopole. První z nich zahájilo jednání s císařem Zénónem r. 490, po Theoderi100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167737