doch·zÌ na tomto poli k mÈnÏ nedorozumÏnÌm, neû by se dalo oËek·vat. S vypr·vÏnÌm o Josefovi to je horöÌ, kdyû je Ëteme v dojemnÈm ûidovskÈm helÈnistickÈm rom·nu Josef a Asenet. Ten vznikl zhruba v dobÏ novoz·konnÌ nebo o m·lo d¯Ìve a i odbornÌci mÏli problÈmy s urËenÌm jeho vztahu k nÏkter˝m k¯esùansk˝m text˘m.31 Zato bychom neËekali, ûe znaËnÈ potÌûe mohou nastat p¯i v˝kladu jiû p¯ipomenutÈho dialogu o Odysseovi, kter˝ se chytil berana, aby se dostal z jeskynÏ a unikl obru KyklÛpovi. ZmÌnili jsme se jiû o tom, ûe nosn˝m motivem je tu intertextualita, p¯i nÌû se dÏj opÌr· o staröÌ text a jeötÏ staröÌ tradici zahrnutou v eposu o Odysseovi. Jen pamÏtnÌci a odbornÌci vöak pochopÌ nar·ûku na druhorepublikovÈho ministerskÈho p¯edsedu Berana, kter· je tu obsaûena a p¯i p¯edstavenÌch OsvobozenÈho divadla v dobÏ tÏsnÏ p¯edv·leËnÈ sklÌzela nejvÏtöÌ aplaus. Takovou informaci musÌ v˝klad p¯iËinit, aby text byl srozumiteln˝. Pro p˘vodnÌ posluchaËe byl Beran souËasnou postavou, pro dneönÌ mladou generaci je nezn·mou Ë·stÌ minulosti. Je to poznatek, k nÏmuû se jeötÏ vr·tÌme. Jiû teÔ vöak m˘ûeme do svÈ pamÏti uloûit z·vaûnÈ pozn·nÌ: to, co se selekcÌ spoleËenskÈho ûivota v Ëase stalo tradicÌ, je Ëasto Ñp¯ÌtomnÏjöÌì, souËasnÏjöÌ a zn·mÏjöÌ, neûli nÏkterÈ jednotlivosti ned·vn˝ch dÏjin.32 JednotlivÈ p¯Ìpady intertextuality m˘ûeme p¯irovnat k ûraloËÌm zub˘m. DrobnÈ ûraloËÌ zuby jsou ohnutÈ dozadu, takûe to, co se dostalo dovnit¯ jen nesnadno opustÌ ûralok˘v jÌcen. Intertextualita takÈ st·le p¯ipomÌn·, ûe jednotlivÈ kusy tradice nelze zavrhnout (vyvrhnout), protoûe bychom bez nÌ p¯estali rozumÏt tÏm Ë·stem, kterÈ chceme podrûet, a kdybychom i ty chtÏli zavrhnout, p¯estali bychom rozumÏt sami sobÏ. Jin· metafora m˘ûe vyj·d¯it funkci intertextuality v jeötÏ öiröÌm kontextu: Kaûd˝ text je tkanivo vÌce souvislostÌ, tradic, motiv˘ a postup˘ p¯i jejich zpracov·nÌ, o nichû jeötÏ budeme mluvit (Vernon K. Robbins). V˝raz text je odvozen od latinskÈho textum ñ tkanivo (p¯ÌsluönÈ sloveso je tego ñ tk·m). PropojenÌ s ostatnÌmi texty je jen Ë·stÌ tÈto textury, kterou lze jeötÏ zase 31 Dnes se obecnÏ p¯edpokl·d·, ûe jde o text mimok¯esùansk˝ a s nejvÏtöÌ pravdÏpodobnostÌ i p¯edk¯esùansk˝. 32 K intertextualitÏ: Th. R. Hatina, Intertextuality and Historical Criticism in New Testament, in: Biblical Interpretation 7 (1999) 28ñ43.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167735
p¯irovnat k tapiserii. Kdybychom chtÏli nÏkterÈ druhy tkaniva odstranit, rozpadne se cel˝ obraz. Propojenost se staröÌmi texty je neoddÏliteln· od celÈ komplexnÏ strukturovanÈ tk·nÏ. Julia Kristevov· p¯edpokl·d·, ûe intertextualita v öiröÌm smyslu tohoto slova je vnit¯nÌ (inherentnÌ) vlastnostÌ kaûdÈho textu, ûe kaûd˝ text navazuje na tradici a na jejÌm pozadÌ p¯in·öÌ svÈ sdÏlenÌ.33 V z·sadÏ kaûd˝ text opravdu navazuje na mluvu a z nÌ vych·zejÌcÌ ˙stnÌ (or·lnÌ) tradici. K takovÈ intertextualitÏ je t¯eba p¯i¯adit historickÈ, kulturnÌ a soci·lnÌ nar·ûky (srv. 1K 9,7: ÑKdo pase st·do a neûivÌ se mlÈkem toho st·da?ì), s nimiû text vÏdomÏ poËÌt· jako se sv˝mi sÈmantick˝mi prost¯edky,34 a tezi KristevovÈ m˘ûeme d·t zapravdu. Je pochopitelnÈ, ûe intertextualita znamen· promÏnu, transformaci a inovaci staröÌho textu ñ jeho uûitÌ s novou intencÌ, kterÈ vöak plnÏ neporozumÌme, nezn·me-li intenci p˘vodnÌho textu.
3.7.2
Historick· kritika (1)
Mluvili jsme o tom, ûe jazyk se vztahuje ke skuteËnosti, kterou sice nem˘ûeme uchopit jinak, neû prost¯ednictvÌm jazyka, ale kter· sama jazyk p¯esahuje. Jazyk s·m to vyjad¯uje tehdy, kdyû ¯Ìk·, ûe mluvÌme (s nÏk˝m) o nÏËem.35 ÿeË nikdy nenÌ svÏtem sama pro sebe.36 ÿeË je s Ñontologickou vehemencÌì vrûena mimo sebe.37 Text nenÌ non-referenËnÌ entitou,38 i kdyû jsou v nÏm liter·rnÌ tropy, kterÈ nemajÌ svou existenci mimo text, v nÏmû se s nimi setk·v·me. Northrop Frye uv·dÌ jako p¯Ìklad b·seÚ Carla Sandburga o mlze:
33 J. Kristeva, Le texte du roman, Haag ñ Paris 1976, 12 (Kristevov· je silnÏ inspirov·na rusk˝m liter·rnÌm vÏdcem M. M. Bachtinem). 34 V. K. Robbins, The Tapestry of Early Christian Discourse, London ñ New York 1996, 97nn. 35 B. Waldenfels, Znepokojiv· zkuöenost cizÌho (p¯el. J. »apek), Praha 1998, 18. 36 MÌsto mnoha titul˘ sekund·rnÌ literatury k tomuto tÈmatu odkazuji na P. Ricoeura, »as a vypr·vÏnÌ I, Praha 2000, 122ñ126. 37 Viz tamtÈû, s. 83. 38 C. Walhout in: R. Lundin ñ A. C. Thiselton, The Promise of Hermeneutics (viz lit. K ß 5) 71nn; srv. recenzi F. »apka, Neue hermeneutische Vorschl‰ge f¸r Interpretation im 21. Jahrhundert, CV 43 (2001) 84ñ87, zde 86.
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167735
ÑMlha p¯ich·zÌ na koËiËÌch tlapk·ch.ì 39 I v tomto p¯ÌpadÏ m· (na rozdÌl od Fryova mÌnÏnÌ) b·snick· metafora re·ln˝ protÏjöek, ale je to jen jist˝ pocit, kter˝ metafora v Ëten·¯i vyvol· a kter˝ snad kaûd˝ Ëten·¯ zn·. Pt·me-li se po funkci historickÈho v˝kladu textu, nem˘ûeme vöak jiû uûÌvat pozitivistickÈ argumenty o tom, ûe pravdiv˝ je text, kter˝ co nejp¯esnÏji reprodukuje skuteËnost. Text nevznikl proto, abychom se vr·tili do minulosti, o nÌû mluvÌ, ale proto, aby svÏt uk·zal v novÈm svÏtle. Nem˘ûe ÑskuteËnostì toliko reprodukovat prostÏ proto, ûe k nÌ nem˘ûe zprost¯edkovat p¯Ìm˝ vztah a navÌc, ûe ji vûdycky hledÌ zmÏnit,40 zasazuje ji do urËitÈho r·mce a hledÌ za to, co je d·no na p¯ÌmÈ scÈnÏ dÏjin. Proto ani humanistickÈ pravidlo Ñk pramen˘mì (ad fontes) nem˘ûe dostateËnÏ motivovat n·ö z·jem o kritickou anal˝zu vztahu text˘ k historii. Ty nejsou jejÌm pouh˝m zobrazenÌm, protoûe vûdycky se soust¯eÔujÌ na jejÌ urËit˝ v˝sek, prov·dÏjÌ v˝bÏr, selekci pramen˘. P¯Ìmo oslovujÌ posluchaËe nebo Ëten·¯e, p¯Ìmo se obracejÌ do p¯Ìtomnosti. A p¯ece je historick· kritika textu nezbytn·. Ne sice jako pozn·v·nÌ p¯ÌmÈho pohybu textu, kter˝ nesmϯuje, jak jsme pr·vÏ povÏdÏli, do minulosti, ale p¯Ìmo k Ëten·¯i, ale jako druhotn˝, sekund·rnÌ pohyb. Je to pohyb, kter˝ je zpÏtnou vazbou interpretace textu. Zkoum·, zda v˝klad navazuje na to, na co se odvol·v· ñ zda tedy nenÌ v rozporu s·m se sebou. Ovϯuje reference. To platÌ v podstatÏ pro kaûd˝ text, i kdyû u poh·dky nebo b·snÏ je spojenÌ s dÏjinami nep¯ÌmÈ, protoûe se obracejÌ k obecn˝m jev˘m a struktur·m dÏjin (ß 3.4). U text˘, kterÈ se p¯Ìmo vztahujÌ k urËit˝m ud·lostem dÏjin (majÌ referenËnÌ funkci), je ovϯov·nÌ (feedback) nezbytnÈ. Nejde o to, zda texty p¯esnÏ odpovÌdajÌ skuteËnosti, ale o to, zda se jejich v˝klad pr·vem odvol·v· na refer·t obsaûen˝ v tomtÈû textu. V˝klad nenÌ hled·nÌm jedinÈ pravdivÈ reprodukce skuteËnosti. PovÏdÏli jsme, ûe minulost z˘st·v· ve svÈ plnosti odliön·, ano skryt·. Na refer·t o nÌ lze reagovat r˘zn˝m zp˘sobem a jednotlivÈ 39 N. Frye, Velk˝ kÛd, 85, viz tamtÈû i schÈma na s. 84. 40 Viz ß 2.2.2, exkurs o pragmatice textu.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167735