nace, jednak zasáhlo různé církve už dříve etablované. Vzhledem k emocionalitě letničního hnutí je přirozené, že se zvláště rozšířilo v černošských komunitách. Svědkové Jehovovi budí pozornost i podezření jak pro svou systematickou misijní aktivitu, tak pro svou uzavřenost a výlučnost; v českých zemích byla tato pozornost i podezření o to větší, že se zde objevili ještě v dobách komunistického režimu, kdy nebylo o pluralitě americké náboženské scény ponětí.5 Avšak v kontextu této scény vlastně nejsou až tak výjimečným zjevem. Svědkové Jehovovi jsou prostě jedna z mnoha dalších biblicko-fundamentalistických skupin, která vznikla odštěpením od adventistů; která sdílí a vyhrocuje adventistický apokalyptismus a milenarismus; která ale navíc položila důraz na několik teologických momentů, jež podle jejího názoru plynou z biblického textu a ostatní křesHanské církve je opomíjejí: nazývání Boha jménem „Jehova“, dodržování zákazu požívání krve, materiální doslovnost Kristova příštího království a podobně. Nejvlastnější důvod, který jehovisty odděluje od obecného amerického křesHanstva (i od adventistů), není totiž ani tolik teologický, jako společenský: Jehovisté jsou totiž ve jménu „království Jehovova“ proti každému, tedy i americkému patriotismu – který jinak všechny ostatní církve v Americe spojuje. Třetí velké probuzení již nicméně muselo bojovat se stále silnější sekularizační „protivlnou“. Zatímco v lidových vrstvách slavilo své úspěchy, na veřejné, kulturní a politické scéně se brzy ocitlo v defenzívě. Jeho posledním obranným valem byl na začátku 20. století proud, který se sám označoval jako „fundamentalismus“. V letech 1909 –1912 byla vydána série propagačních brožur s názvem The Fundamentals, „Základy“, napadající teologický i společenský modernismus a liberalismus a hájící proti nim „základní články“ křesHanské víry. Mezi nimi poslední v pořadí se stal synonymem pro celý fundamentalismus: článek o neomylnosti Bible.6 Z hájení tohoto principu v době triumfu pozitivistické vědy ovšem plynuly nevyhnutelné konflikty. Roku 1925 se odehrál nejslavnější z nich – „Scope Monkey Trial“, „Scopeův opičí proces“, řešící na soudní rovině otázku, zda se ve školách smí vyučovat Darwinova nauka. Z žurnalistických reportáží o procesu a o celém fundamentalisticko-evangelikálním prostředí vzešla velká ostuda a velmi špatná pověst. V souvislosti s procesem se také ujal negativně míněný pojem novináře Henry Louise Menckena (1880 –1956) „Bible Belt“, „biblický pás“, E VA N G E L I K Á L O V É A F U N D A M E N TA L I S T É
| 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167733