Pevně, chlapácky mi potřese rukou a pak se dá na odchod. „Moment,“ zarazím ho. Otočí se. Vytáhnu z peněženky pět liber a položím je na stůl. „Tady máš svoje peníze.“ Věnuje mi pohled, jako by mě měl za ubožáka. „Nebuď vůl.“ „Máš je tady na stole,“ řeknu. „Ber, nebo nech být.“ Vyhnu se pohledu do očí a odejdu na záchodky, říkám si, že vyklízím pole, aby pro něj bylo snazší peníze přijmout. Zajdu do kabinky a posadím se na mísu. Nevím přesně, čím to je, ale pro samý pach a ostrá světla najednou skláním nad mísou hlavu a zvracím tak, že to nejde svést jenom na pivo. Můžu se vyzvracet z podoby. S hlavou složenou na rukou zůstanu skrčený u záchodu, zírám do potřísněné mísy a pak to přijde. Zničehonic mě přemůžou vzlyky deroucí se mi až z hrudi a stejně jako tehdy v divadle je nedokážu potlačit. Zůstanu v kabince dlouhou chvíli a pak se jdu k umyvadlu očistit mýdlem a toaletním papírem. Do penzionu dojdu delší cestou a zamířím přímo do pokoje. Nikdo mě nevidí.
10 Vzbudím se s kocovinou. Krk mám pekelně rozbolavělý, a aby se mi nenavalilo, musím dýchat pomalu a zhluboka. Místo abych se šel dolů nasnídat, napustím si vanu. Konečně teče horká, a tak se do ní naložím a vychutnávám si úlevné teplo.
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167728