Pevně, chlapácky mi potřese rukou a pak se dá na odchod. „Moment,“ zarazím ho. Otočí se. Vytáhnu z peněženky pět liber a položím je na stůl. „Tady máš svoje peníze.“ Věnuje mi pohled, jako by mě měl za ubožáka. „Nebuď vůl.“ „Máš je tady na stole,“ řeknu. „Ber, nebo nech být.“ Vyhnu se pohledu do očí a odejdu na záchodky, říkám si, že vyklízím pole, aby pro něj bylo snazší peníze přijmout. Zajdu do kabinky a posadím se na mísu. Nevím přesně, čím to je, ale pro samý pach a ostrá světla najednou skláním nad mísou hlavu a zvracím tak, že to nejde svést jenom na pivo. Můžu se vyzvracet z podoby. S hlavou složenou na rukou zůstanu skrčený u záchodu, zírám do potřísněné mísy a pak to přijde. Zničehonic mě přemůžou vzlyky deroucí se mi až z hrudi a stejně jako tehdy v divadle je nedokážu potlačit. Zůstanu v kabince dlouhou chvíli a pak se jdu k umyvadlu očistit mýdlem a toaletním papírem. Do penzionu dojdu delší cestou a zamířím přímo do pokoje. Nikdo mě nevidí.
10 Vzbudím se s kocovinou. Krk mám pekelně rozbolavělý, a aby se mi nenavalilo, musím dýchat pomalu a zhluboka. Místo abych se šel dolů nasnídat, napustím si vanu. Konečně teče horká, a tak se do ní naložím a vychutnávám si úlevné teplo.
96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167728
Vrátím se do pokoje, nachystám se k odchodu, sáhnu na obvyklé místo pro kufřík a uvědomím si, že jsem ho nechal povalovat v hospodě. Když dorazím do práce, po zádech se mi řine pot. Chystám se Hayese poprosit, jestli bych si nemohl zavolat do hospody, ale odchytí si mě hned u dveří do servisu. „Pojď, postavím na čaj a popovídáme si,“ řekne. V kuchyňce se natáhnu pro hrnek. „Co kdyby sis vzal půl dne volna?“ navrhne šéf. „Teď jsem přišel,“ namítnu. Oba spočineme pohledem na nástěnných hodinách. Je půl desáté. „To máš jedno,“ řekne Hayes. „Dneska tu pro tebe žádná práce není.“ Venku někdo zastaví. „Mrkni, kdo to je,“ řekne Hayes. Vyjdu na dvůr. Nějaký muž s jaguarem. Zaparkuje, vystoupí a zamíří ke mně. Má pečlivě zastřižený knírek a oblečený je v jednom z těch světlých lněných obleků. Vypadá v něm jako někdo, kdo právě vylezl z postele, ale zároveň jako boháč. „Hancock,“ představí se. „Sháním mechanika, který mi spravoval MGB.“ „To jsem byl já,“ řeknu. Usměje se. „Chtěl jsem vám osobně poděkovat. Motor šlape jako nikdy předtím.“ „To rád slyším,“ odpovím. Tohle se vážně povedlo, a ne že ne. Teď mi dá svoje číslo, takže ho nebudu muset tahat z Hayese a budu moct poprosit o půjčení emgébéčka. Mohl bych za to nabídnout nějakou práci zdarma v přesčasech nebo sáhnout do úspor a za půjčení zaplatit.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167728
„Rád bych vašemu nadřízenému sdělil, jakého vynikajícího pracovníka přijal.“ „Zajdu pro něj.“ Hayes sedí za stolem. „Pan Hancock,“ ohlásím muže s jaguarem. „Chtěl by s vámi mluvit.“ Následuju Hayese ven z kanceláře. „Dobrý den, pane Hancocku,“ pozdraví šéf s širokánským úsměvem. „Jak je na tom vaše MGB?“ „Přede jako kotě. Přijel jsem tady mladému pánovi osobně poděkovat.“ „Je nám ctí,“ poklonkuje mu Hayes. Pan Hancock sklopí pohled k Hayesově obuvi a spatří totéž co já: Hayes má drobné nohy a jednu botu větší než druhou. „Příští týden přiveze manželka peugeot,“ upozorní nás pan Hancock, „a bratr by také mohl začít využívat vašich služeb.“ Za celou dobu se na mě Hayes nepodíval. „Rádi posloužíme,“ řekne. „Náš zákazník, náš pán.“ Pan Hancock se znovu obrátí na mě. „Moje vizitka.“ Podá mi ji a já ji zastrčím do kapsy montérek. Šklebím se od ucha k uchu. „Děkuju.“ „Musím letět,“ omluví se pan Hancock. Rozloučíme se. Vrátíme se dovnitř a Hayes zastaví před kuchyňkou. „Dokončíme to povídání,“ řekne. Navzdory čerstvé pochvale zní podrážděně. „Promiňte, že jsem se ráno zpozdil,“ omlouvám se. „To nic.“ „Když říkáte.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167728