Poslouchám a opakuji si tedy. Čeká mě den plný repetic v tomto duchu – vypadáš skvěle – jsi krásný – cítíš se parádně – voníš smyslně – jsi nejlepší… S napětím čekám na večer, kdy se má to všechno pozitivní projevit. A opravdu s úderem sedmé hodiny večerní cítím stav naprosté blaženosti, euforie a harmonie. Tak to je tedy ta všemi zmiňovaná NIRVÁNA. Pro jistotu a udržení délky vysněného stavu si opakuji všechny předepsané formulky znovu a znovu. Jsem blažený. Odebírám se tedy na půdu, kde si splétám oprátku. Přehazuji provaz přes trám, nastavuji si židli rovnou pod smyčku, stoupám si na židli, nandávám si smyčku na krk, přitahuji ji řádně, odkopávám židli a úspěšně se věším… NIRVÁNA P.S. Žádná z těchto autosugestivních formulek, které jsem si tak vehementně opakoval, bohužel nebyla pravdivá. Ach! 143. vlna Malý kaskadér „Malý kaskadér je připraven, rejžo!“ ozve se hlas asistenta režie, aby oznámil režisérovi, že se s natáčením může začít. Alespoň po této stránce. „Jak to vypadá se světlem, Sire?“ táže se režisér vrchního osvětlovače. „No, ještě sedmnáct vteřin, rejžo, a můžeme se do toho dát!“ oznamuje Sir. „Malý kaskadére, jsi připraven?“ zjišťuje samotný rejža. „Šest sekund!“ křičí Sir. Malý kaskadér vyzdvihuje ze své schoulené pěsti palec, čímž dává všem ze štábu najevo, že u něj je všechno v pořádku. Totiž kaskadéři, ať už velcí nebo malí, toho moc nenamluví. Raději činí. „Tak jo za chvíli…“ – „Čtyři vteřiny!“ finišuje Sir „…mě vystřelí!“ říká si malý kaskadér. „Musím to zvládnout. Ne jako posledně.“ „Jedna!“ blíží se Sir k cíli. „Ticho prosím!“ ječí hystericky asistent režie na place. „Můžeme, rejžo!“ dí Sir. „Áááá, akce!“ velí režisér. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167724