Chození s koníčkem na Netolicku
(97)
Druhé číslo měli židé. Podle rozkazu, aby hudba zahrála pro machoule, začali tři židé skákat proti sobě. Pak si vzali šimla, jeden z nich si na něj sedl. Sotva však, že tam vylezl, šiml padl, a pán šel a zdánlivě žida probodl. Žid zůstal ležet a druzí dva židé přinesli nosítka, naložili ho a chtěli ho odnést. Při zdvíhání nosítek stáli však zády proti sobě, a proto táhl jeden sem a druhý v opačnou stranu. Jak se tak tahali, žid na nosítkách vyskočil a utekl. Další číslo měl Tyrol s medvědem, kterému podle pánova rozkazu hrála hudba. Tyrol vzal medvěda (pajácu) a tancoval s ním; pak ho nutil slovy: „Pajáco, stúpaj,“ a šlehal ho bičem, aby se stavěl k holi na zadní nohy. Medvěd při tom silně bručel a sápal se po Tyrolovi, začež byl bit. Potom tancovala při hudbě tancmajstrová (bába) opět za povelu pánova a po jejím výkonu pán komendíroval: „Tak, páni muzikanti, zahrajte pěknej, veselej marš pro mne a celou obec,“ při čemž se pochodovalo do některého stavení. Potom se herci svlékli a chodili ve svých šatech po vesnici vybírat. Vzali vše, co kdo dal, jako obilí, mouku, maso a chléb. Druhé, trochu změněné představení bylo večer v hospodě. To začínalo povelem pánovým: „Tak, páni muzikanti, zahrajte mi pěknej, veselej kousek pro mého šimla.“ Ten přišel a trochu zatancoval. Mezitím přišli tři židé a ptali se pána, je-li ten šiml na prodej. Pán odpověděl, že ano a že stojí 300, což se jim zdálo mnoho. Smlouvali tedy chvíli, když však pán ničeho neslevil, tak si plácli a ptali se zase, co že ten kůň žere. Když se dověděli, že oves a seno, tak přinesli opálku ovsa a dávali mu žrát, drželi však opálku u ohonu; na upozornění pánovo, kde že je huba, přidržovali mu opálku k hubě. Šiml však jim opálku vyrazil, židy porazil a utekl dveřmi ven. Po malé přestávce řekl pán: „Tak, páni muzikanti, zahrajte mi pěknej, veselej kousek pro moje machoury (židy).“ Židé začali proti sobě komicky skákat, ale vtom přišel čtvrtý s rancem na zádech. Tito hned ho uvítali a ptali se ho, kde žil, načež on, že není ani švec ani krejčí, že nikde nešil; dále se ho ptali, kde chodil, načež on, že žádného nevodil. Pak se tázali, kde vandroval, a tu on, že byl v Leipciku, Majlandu a jinde – a co prý odtud přinesl nového, na to on, že pěkné zboží, jehličky, špendlíčky a jiné zboží. Chtěli, aby jim ukázal, a když on nechtěl, chytili ho, porazili a prohlédli mu ranec; po prohlédnutí všeho svázali to zase do rance a dali mu jej opět na záda. Potom začali všichni čtyři tancovat, načež pán šel a vyhnal je s vytaženou šavlí, při čemž se žid s rancem opozdil a pánovi ranec hodil na záda. Pak přišel Tyrol s pajácem (medvědem). Pajác tancoval a vytrhl se vždy a vskočil mezi ženské, při čemž bylo ovšem mnoho hluku. Pak tančila tancmajstrová (bába) a po jejím výkonu přišel sedlák. Přitom bylo ticho, jen vždy některý muzikant zapískl; sedlák se díval, až přišel ke stolu, tu je teprve uhlídal a s nimi se vítal. Poté se jich ptal, co to mají za muziku, k čemuž oni, že nemají posvícení a že jsou zde již tři dni. Tu si dal sedlák zahrát: „Až se bude u Nymburka suchá lípa zelenaR, atd.; ale vtom přišla jeho žena a tahala ho domů, že děti pláčou a že nemají chleba. On jí odvětil, aby šla domů a dala jim tedy koláče, při čemž ona se dala do pláče. On jí připíjel, ona mu plácla do džbánku. Pak se jí ptal, jestli by tancovala, a ona, že ano, pakli něco umí; i objali se a tančili spolu. Když obtančili jednou kolem, selka mu utekla a on šel před muziky a dal si hrát. Vtom přistoupil k němu pán, šRouchl ho a ptal se, má-li nějaký ausweisung? Sedlák se ohlédl a povídá: „Ausweisung? – Tady je. To jsou
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167712