ve víře, že pomáhají komunistické straně, takže dodatečné tresty pro ně by prý byly nespravedlivé. Prokázané případy nezákonného jednání příslušníků MV byly Barákem přehlíženy. Paradoxní je skutečnost, že Barák byl pověřen řízením rehabilitací a současně organizoval další nezákonné procesy. Rozpaky vzbuzuje případ důstojníků armády Bedřicha Kopolda, Antonína Svobody a Otakara Hromádka. Návrh žaloby podal sám Barák politickému sekretariátu 3. února 1954. Jednalo se o uměle vytvořenou skupinu, která měla být podle scénáře StB součástí tzv. protistátního spikleneckého centra v armádě. O dva roky později, v roce 1956 Barák jako vedoucí stranické komise podal v tomtéž případu návrh na podání stížnosti pro porušení zákona!93 Je pochopitelné, že Barák návrhy předkládané politickému byru osobně nezpracovával. Nicméně zcela protikladné návrhy v téže věci v době dvou let přesto překvapují.94 Navíc jako představitel rezortu za návrhy nesl alespoň politickou zodpovědnost.
NA, f. ÚV KSČ, Politický sekretariát 1954, sv. 75, a. j. 197, b. 14, Žaloba na býv. pplk. B. Kopolda a spol., 3. 2. 1954. 94 K problematice rehabilitací dále: Kolektiv: O procesech a rehabilitacích – Zpráva „Pillerovy komise“ o politických procesech a rehabilitacích v Československu v letech 1949 –1968 1. a 2. díl, Praha 1990; Vorel, Jaroslav – Šimánková, Alena a kolektiv: Československá justice v letech 1948 –1953 v dokumentech, díl I. ÚDV, Praha 2003. 93
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167703
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167703
OJEDINĚLÝ A PŘECE JEDEN Z MNOHA – MILAN MOUČKA
Pro ilustraci, jak vypadaly kádry Státní bezpečnosti Barákovy doby, uve8me jednu z typických osobností StB, již letmo zmíněného Milana Moučku (nar. 1922). Jeho jméno bývá opakovaně v médiích přetřásáno.94a Jednak proto, že se s ním často setkáváme ve výpovědích vyšetřovatelů StB, jednak proto, že Moučka stále žije mezi námi. Přesto neexistuje žádná podrobnější publikovaná informace o Moučkově profesní kariéře. Počátky Moučkovy kariéry byly pro svoji dobu typické. Milan Moučka, původním povoláním truhlář, se angažoval již v květnu 1945 na rodném Jihlavsku při prosazování „porevoluční spravedlnosti“, při pronásledování kolaborantů. Již od 26. května 1945 vlastnil členskou legitimaci KSČ a rovněž hned v květnu 1945 zahájil svoji bohatou kariéru u bezpečnostních složek, když na pokyn KSČ nastoupil na bezpečnostní úřadovnu v Jihlavě. Zprvu podléhal komunisty ovládanému ONV v Jihlavě. Od léta 1945 byly na pokyn zpravodajského odboru ministerstva vnitra budovány zpravodajské struktury v krajích. Moučka dostal pokyn vytvořit OZO – Obranné zpravodajství oblasti v Jihlavě. V jeho rámci byla i OZPO – Obranné zpravodajství politického okresu a OZMO – Obranné zpravodajství města. Tato struktura podléhala ZOB – Zemskému odboru bezpečnosti v Brně-Hlinkách. Příslušníci OZO začali budovat síZ spolupracovníků ve všech obcích. Podávali zprávy o situaci, činnosti politických stran a o případných aktivitách nacistů. Zprávy posílal Moučka na krycí adresu do Brna. Toto období bylo typickým příkladem revolučního chaosu a improvizací. Zpravodajská struktura pracovala zpočátku intuitivně, bez jakéhokoliv školení, s minimem pokynů, bez legálního podkladu, s minimem finančních prostředků a velmi konspirativně. Až na podzim 1945 absolvoval Moučka krátký zpravodajský kurz v hotelu Hubertus v Jílovém u Prahy. 94a
Týden 29/2006, Smutně úspěšná komunistická rodina.
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167703