„Týká se to i zvířat, která požíráte?“ „Samozřejmě. Máme zákonné předpisy, jak se zvířata smějí zabíjet, aby co nejméně trpěla, a zákony na ochranu zvířat, aby se s nimi dobře nakládalo. Já sám nedávno podepsal protest proti tomu, že se slepice chovají v klecích.“ „Mě však také drží v kleci – a několik tisíc různých ptáků jenom v téhle zoo.“ „Vy jste přece řekl, že se vám tu líbí!“ namítl člověk trochu popuzeně. „To jsem řekl,“ konstatoval pták suše. „Ostatních jste se neptal. A slepice – proč by měly být výjimkou?“ „Protože jsou v klecích napěchovány, nemohou pobíhat, nevidí slunce – to jsou přece muka! A to jen proto, abychom mohli levněji produkovat drůbeží maso a vejce!“ „No a? Stejně tu drůbež potom zabijete a sežerete, ať už volně pobíhá, nebo ne. Když jsem přepadl kořist, nedělal jsem si hlavu z toho, zda trpí. Šlo o moje žrádlo, o mé přežití.“ „Promiňte, nechci vás urazit, ale to je právě zvířecí přístup. My jsme lidé!“ „Lidé! Kdybyste měli hlad, také byste se vrhli na nebohou slepci a nepřemýšleli, zda ji to bolí. Už jsem to pochopil. Když někdo z vás provede něco zvířeti bezdůvodně, nazvete to ,krutostí‘ a potrestáte ho – ovšem jen tehdy, když je slabší než vy. Nic vám nevyčítám, musíte se něčím živit. K čemu ale všechny ty řeči?“ Pták se od člověka odvrátil, ale pak se k němu opět otočil čelem. „Řekněte mi, chutná vám snad volně pobíhající kuře lépe než to z klece?“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167556
„To ano, ale…“ „Děkuji, víc jsem nechtěl vědět. Už chápu, proč tak krutě nakládáte se svými soukmenovci: protože je nežerete. Nehrozí nebezpečí, že krutým zacházením ztratí na chuti.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167556
O válkách • „Povězte mi, milý člověče, proč pořád vedete války? Proč zabíjíte své soukmenovce, jejichž maso nežerete?“ otázal se pták. „Několik desítek let jsme už žádnou válku nevedli,“ odpověděl člověk, „a nemáme to ani v úmyslu.“ „Neměl jsem na mysli vás osobně ani vaše velkostádo,“ řekl pták nazlobeně. „Nýbrž lidi vůbec. Sám přece říkáte, že pořád někde na světě zuří válka. I teď, že ano?“ „Ano, ale vy jste také válčíval se svými soukmenovci – bojoval jste o svůj revír…“ „Okamžik: musel jsem hájit své loviště, protože v něm nebylo dost kořisti pro dva dravce. Nikdy jsem si ale nevyznačil větší prostor, než jaký jsem potřeboval ke své obživě, to by nemělo smysl. A moji tehdejší rivalové se pokoušeli vniknout ke mně, protože neměli loviště, nebo jen takové, v němž bylo málo kořisti. Máte podobné důvody k válce?“ „Lidské národy také musí hájit svůj životní prostor.“ „To chápu. Kdo však jsou ti útočníci? Nemají žádný revír, nebo jen takový, který je neuživí?“ Člověk uvažoval. „V dějinách se to často stávalo. Lovecké kmeny bojovaly o lovecký revír, pastevecké národy se zmocňovaly cizích teritorií, protože ta svá už spásly, nebo protože se natolik rozmnožily, že potřebovaly novou půdu.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167556