| rozprava druhá \ během cesty pana Lautreca do Neapole. Ta velmi vznešená dvorní dáma se do něj vášnivě zamilovala. Ale on byl opravdu velice hezký a obyčejně o něm mluvili jen jako o krásném Gruffym. Viděl jsem jeho podobiznu, a ta mi to také potvrdila. Jednou si do pokoje nepozorovaně, a aniž by o tom někdo věděl, zavolala komorníka, k němuž měla důvěru. Ten pak navštívil Gruffyho, v nejlepším oblečení, aby vypadal jako šlechtic, a sdělil mu, že se mu poroučí velice počestná a krásná dáma. Je do něj natolik zamilovaná, že by si s ním přála obcovat důvěrněji než s kterýmkoliv jiným pánem od dvora, ale za všechno na světě si nepřeje, aby ji uviděl nebo poznal. Že až nastane čas ke spánku a všichni ode dvora odejdou, vyzvedne si ho na určitém místě, jež mu teprve prozradí, a odvede ho s sebou do ložnice oné dámy. Leč jen pod tou podmínkou, že si nechá zavázat oči krásným bílým šátkem jako trubač, kterého vedou do nepřátelského města. To proto, aby nespatřil místo ani pokoj, kam ho povede, a aby je nepoznal. Kromě toho ho bude stále držet za ruku, aby si nemohl ten šátek sejmout, neboť paní mu nařídila, aby takto přednesl její podmínky, protože si přeje, aby ji poznal až po určitém, předem určeném čase, a že slibuje, že mu řekne, kdy to bude. Ať si to pan podkoní rozváží a dobře promyslí, chce-li za těchto podmínek přijít, aby mu mohl příští den dát odpověď. Tehdy by se tedy pro něj na smluveném místě stavěl a vzal ho s sebou, hlavně ale musí být sám. Bude odveden na tak nádherné místo, že rozhodně nebude litovat, že tam šel. Tomu říkám rozkošné pozvání a ještě k tomu za tak neobyčejných podmínek. Stejně milé bylo pozvání jedné španělské dámy, která si objednala dostaveníčko s ctitelem, který ale měl s sebou vzít tři „S“, totiž být „sabio, solo, segreto“, neboli být chytrý, sám a skrytý. Vzkázal jí, že přijde, ale ona že nemá být „fea, flaca, fria“ čili škaredá, hubená či chladná. S tímto návrhem se posel s Gruffym rozloučil. Ten měl o čem přemýšlet, a byl tak pln nepokoje. Měl pádný důvod domnívat se, že mu chce nějaký nepřítel u dvora zahrát ošklivý kousek, že mu provede něco, co povede k jeho smrti nebo co bude pramenit z touhy pomstít se králi. Přemýšlel také o tom, jaká dáma by to mohla být, jestli velká, prostřední nebo malá, krásná anebo ošklivá, což by ho bylo nejvíc dopálilo. I když se říká, že potmě jsou všechny kočky černé a k…a jako k…a a žádná nesvítí. Když se tedy poradil s jedním ze svých nejdůvěrnějších přátel, rozhodl se, že se toho pokusu odváží. Šlo-li o vysoce postavenou dámu, jak ji za vším tušil, nemusel se ničeho od její lásky obávat ani si dělat starosti. Když se tudíž druhého dne král, královna, její dámy a dvorský lid odebrali ke spánku, neopominul dostavit se na místo, které mu posel určil. Ani ten nezmeškal a odvedl ho spolu s jedním svým druhem, který mu pomáhal a dohlížel, jestli Gruffyho neprovází nějaké páže, lokaj, nebo komorník či šlechtic. Jakmile ho spatřil, řekl jen: „Jdeme, pane, má paní vás [97]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167554
\ životy záletných dam | očekává.“ Pak mu hned zavázal oči a vedl ho neznámými místy a úzkými průchody temnotou, takže se mu Gruffy přiznal, že nemá tušení, kam ho vlastně směruje. Tak se dostali až do pokoje oné dámy, který byl ale také temný, že se nedalo poznat, kde jsou, a bylo to, jako kdyby vlezli do pece. Uvědomil si, že pokoj dýchá přívětivě a je velmi příjemně provoněn, což mu dodalo naděje, že v něm i něco příjemného prožije. Začal se proto hned vysvlékat. Průvodce mu pomáhal a pak mu sňal šátek z očí a odvedl ho za ruku k loži dámy, která ho s plnou oddaností již očekávala. A tu k ní Gruffy přilehl, hladil ji a objímal, zahrnul něžnostmi a všechno se mu zdálo skvělé a vybrané, její pokožka i prádlo a stejně tak i nádherné lůžko, jež hladil rukama. A tak prožil šťastně s onou ztepilou dámou, jejíž jméno dobře znám, překrásnou noc. Zkrátka ho uspokojila po všech stránkách. Poznal, že byl pohoštěn opravdu skvěle, a říkal pak, že ho zlobilo jen to, že z ní nedokázal vymámit ani slůvko. Dávala si dobrý pozor, protože s ní během dne často rozmlouval, právě tak jako s jinými dámami, a tak by ji byl hned poznal. Nijak ale nešetřila dováděním, roztomilostmi, něžnostmi, doteky a ostatními projevy lásky a chlípnostmi, takže se cítil velice šťasten. Nazítří hned zrána přišel opět posel a vzbudil ho, pomohl mu při vstávání a oblékání a pak mu zavázal oči a odvedl ho zpět na místo, kde si ho včera vyzvedl, a odevzdal ho do vůle Boží až do příštího setkání, které se mělo brzy uskutečnit. Přitom se ho neopomenul zeptat, jestli mu lhal a zda udělal dobře, když mu věřil, a co soudí o tom, jak mu posloužil, a zda mu našel dobré ubytování. Krásný Gruffy mu nastokrát poděkoval a pak se s ním rozloučil s tím, že bude kdykoliv nachystán a rád se vrátí k tak lacinému obchodu a vrátí se zpět, kdy jen ona bude chtít. To také učinil, a tak ten svátek trval skoro celý měsíc. Ale pak musel Gruffy odcestovat do Neapole, a tak se rozloučil se svou dámou, s velkým politováním jí řekl sbohem, aniž z jejích úst vymámil jediné slovo, natož nějaký povzdech či slzu, která by jí skanula z očí. Odjel od ní a ani v nejmenším nevěděl, o koho jde. Později se říkalo, že podobným způsobem si ta dáma pohrála ještě asi se dvěma nebo třemi, a dopřála si tak krásných časů. Tvrdilo se také, že této lsti užívala proto, že byla velice lakomá a takto šetřila majetek a nemusela svým milencům dávat nějaké dárky, protože nakonec každá vznešená dáma musí už kvůli své cti rozdávat, ať je to málo nebo moc, a to buď peníze, prsteny, nebo klenoty, anebo bohaté důkazy přízně. A tak ta galantní dáma obšťastňovala svou k…u a šetřila měšec a nijak nedala najevo, kdo je, a proto také nemusela sáhnout do svých dvou pokladnic a nikdy se nedala poznat. Tomu říkám urozená dáma s báječným humorem. Mnohým se bude její chování zamlouvat, jiní ji budou odsuzovat a další ji budou mít za zvrhlici. Někteří ji ocení jako dobrou hospodyňku, ale to [98]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167554
| rozprava druhá \ ponechám těm, kdož to posoudí líp než já, rozhodně si ale tato dáma nezaslouží odsouzení, jakého se dostalo oné královně,67 která pobývala na zámku v Nesle u Paříže a číhala na pocestné. Ty, kteří se jí zamlouvali a byli jí nejpříjemnější, si dala zavolat a přivést k sobě, ať to byli lidé jakéhokoliv druhu. A když z nich dostala, co chtěla, dala je svrhnout z vrcholku věže, která dodnes stojí, dolů do vody a nechala je utonout. Nemohu říci, zda je to pravda, ale prostý lid, alespoň většina pařížské spodiny, to tvrdí, a je běžné, že vám ukáží věž, když se na ni zeptáte, a sami o sobě vám o tom začnou vyprávět. Upusťme od těchto milostných záležitostí, jež jsou spíše zmetky než láskou a většině našich dnešních dam se hnusí. A mají pravdu, protože se chtějí stýkat se svými ctiteli a ne se skálami nebo kusy mramoru. Když si ale někoho vyberou, umějí se od něj nechat obratně a roztomile obsloužit a pomilovat. Když pak poznají jeho věrnost a upřímnou oddanost, oddají se mu s vroucí láskou a užívají s ním rozkoší. Nikoliv však v masce, tichosti či němotě, ani v noci nebo v temnotách, ale dají se spatřit za bílého dne. Dotýkají se jej, hladí jej, objímají a baví jej krásnými a necudnými řečmi, rozpustilými slůvky a chlípným povídáním. Někdy si ale přece jen vypomůžou maskami, protože některé dámy jsou nuceny jich použít buď ve spěchu, nebo ze strachu, aby si nepokazily pleť, nebo i z jiných důvodů, když se třeba příliš rozpálí a jsou přistiženy, aby nebylo vidět, jak jsou rudé, či jak je jejich chování zmatené, čehož jsem byl svědkem. Maska skryje všechno, a ony tak klamou svět.
á ČÁST DRUHÁ
O slovu v lásce Mnohé dámy a rytíři, kteří se věnovali lásce, mi řekli, že bez podívání či bez rozmluvy by si připadali spíš jako divoká zvířata, která, vedena přirozeným a smyslným chtíčem, nemají jiný zájem a zálibu, než ukojit svou zuřivost a žár. 67
Zřejmě Isabela Bavorská, o níž mluví básník Villon ve své Baladě o paních dávných časů.
[99]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167554