| rozprava druhá \ během cesty pana Lautreca do Neapole. Ta velmi vznešená dvorní dáma se do něj vášnivě zamilovala. Ale on byl opravdu velice hezký a obyčejně o něm mluvili jen jako o krásném Gruffym. Viděl jsem jeho podobiznu, a ta mi to také potvrdila. Jednou si do pokoje nepozorovaně, a aniž by o tom někdo věděl, zavolala komorníka, k němuž měla důvěru. Ten pak navštívil Gruffyho, v nejlepším oblečení, aby vypadal jako šlechtic, a sdělil mu, že se mu poroučí velice počestná a krásná dáma. Je do něj natolik zamilovaná, že by si s ním přála obcovat důvěrněji než s kterýmkoliv jiným pánem od dvora, ale za všechno na světě si nepřeje, aby ji uviděl nebo poznal. Že až nastane čas ke spánku a všichni ode dvora odejdou, vyzvedne si ho na určitém místě, jež mu teprve prozradí, a odvede ho s sebou do ložnice oné dámy. Leč jen pod tou podmínkou, že si nechá zavázat oči krásným bílým šátkem jako trubač, kterého vedou do nepřátelského města. To proto, aby nespatřil místo ani pokoj, kam ho povede, a aby je nepoznal. Kromě toho ho bude stále držet za ruku, aby si nemohl ten šátek sejmout, neboť paní mu nařídila, aby takto přednesl její podmínky, protože si přeje, aby ji poznal až po určitém, předem určeném čase, a že slibuje, že mu řekne, kdy to bude. Ať si to pan podkoní rozváží a dobře promyslí, chce-li za těchto podmínek přijít, aby mu mohl příští den dát odpověď. Tehdy by se tedy pro něj na smluveném místě stavěl a vzal ho s sebou, hlavně ale musí být sám. Bude odveden na tak nádherné místo, že rozhodně nebude litovat, že tam šel. Tomu říkám rozkošné pozvání a ještě k tomu za tak neobyčejných podmínek. Stejně milé bylo pozvání jedné španělské dámy, která si objednala dostaveníčko s ctitelem, který ale měl s sebou vzít tři „S“, totiž být „sabio, solo, segreto“, neboli být chytrý, sám a skrytý. Vzkázal jí, že přijde, ale ona že nemá být „fea, flaca, fria“ čili škaredá, hubená či chladná. S tímto návrhem se posel s Gruffym rozloučil. Ten měl o čem přemýšlet, a byl tak pln nepokoje. Měl pádný důvod domnívat se, že mu chce nějaký nepřítel u dvora zahrát ošklivý kousek, že mu provede něco, co povede k jeho smrti nebo co bude pramenit z touhy pomstít se králi. Přemýšlel také o tom, jaká dáma by to mohla být, jestli velká, prostřední nebo malá, krásná anebo ošklivá, což by ho bylo nejvíc dopálilo. I když se říká, že potmě jsou všechny kočky černé a k…a jako k…a a žádná nesvítí. Když se tedy poradil s jedním ze svých nejdůvěrnějších přátel, rozhodl se, že se toho pokusu odváží. Šlo-li o vysoce postavenou dámu, jak ji za vším tušil, nemusel se ničeho od její lásky obávat ani si dělat starosti. Když se tudíž druhého dne král, královna, její dámy a dvorský lid odebrali ke spánku, neopominul dostavit se na místo, které mu posel určil. Ani ten nezmeškal a odvedl ho spolu s jedním svým druhem, který mu pomáhal a dohlížel, jestli Gruffyho neprovází nějaké páže, lokaj, nebo komorník či šlechtic. Jakmile ho spatřil, řekl jen: „Jdeme, pane, má paní vás [97]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167554