ústa. Hory, vám věnuji tuto píseň, jejíž smysl čeří víno, a opilec mává květem. Hnutí spodních ran a štolou nalomený rákos. Stíněním šera přichází sto hlasů a na další vysvětlení stonásob rozmluv. Bláhový sen byl mocí stavby a držením práva. Nejtěžší cíl drží vazbu přeměn. Tak zapomínám na vzpomínku a tvořím poměr krásných věcí. Hle, přerušený stín sloupce projíždí tělem stoupajícího námořníka a v kolenech se lomí pod okap prvního podstřeší paluby. Mušle, v jejichž skořepině je rozlámaný ostroh v souostroví skvrn. Nestačím oddělit spletená lana, neboť lanař neslyší rozkazu. Dárci, dík za mnohost. Dárci dvojitých časů, z nichž pravidelný se vyznamenává hrdinstvím a rychlost šedesáti uzlů pronikavým vzestupem. Požehnání nám, věřícím v ráj. Žádného již nevylodím. Chlapci, setkáte se v divném ovzduší a první slova budou nesrozumitelným nářečím. Tři vyslanci. A nepatrná znalost ostatních, již budou oslněni péry skvoucích ptáků. Proto jsem vytrval, já, kazatel všech řek. Přemýšlel jsem o okapu a nyní znám příběh stružky. Nerozumím vodě, šplouchající v dutině plechů. Hrozná muka jsem trpěl připodobněním tohoto trestu. Skla s perlením živých kapek. Tatáž hrůza trhá smysly. A než jsem se nadál, byl jsem stržen tajemstvím řek, jež tekou pohraničím států. Ráj v uhelném západě a jistota tak pevná, že ji slibuji předem. Rachání moudrých čekatelů zajde na trouchni. Svatost vyřazuje záležitost a k pochopení je určena zámořská zem. Jáma v palubní skrýšce. Prostřelím mu oči. Komukoliv, kdo podrývá mužstvo v důvěře. Vážnost jar spočívá v úvaze mrazů. A cena přístavů v bohatém okruží. Leč rájem je jen nadměrná zdatnost hodnot. Nežije člověk pro jakýsi hlen a blány vymyšlených rozkoší. Víme, že vykoupení je základem denní práce a čistotou pák, matic a válců. Nedohledná páska za zádí svědčí o jdoucích silách a vzdálenost před přídí bude krácena. Totéž je v dumách posledního janka. A knižní kost je hlodána patřičným mozkem, jenž dělí číslo na množná opatření života. Jak prostý je námět a večerní oheň. Požehnání nám. Arcidílem je hlava z palisandrového suku, tesaná hrotem jehlice a škrábaná tvrdým dlátem. Nebo řeč,
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167541