Z K U Š E N O S T O S V Í C E N Í A M E TA F Y Z I C K É M Y Š L E N Í
Z toho vyplývá očištění, a přece přitom není nikdo očištěn.“ [13] Podobně paradoxní myšlenky (v nichž dochází intelektuálního výrazu v základě stejná zkušenost) nacházíme v advaitové védántě. Tak čteme ve staroindické filosofické básni z 8. století, nazvané Aštávakragíta (Píseň Aštávakrova) tyto verše: „Kde je psaná nauka, kde poznání Sebe, nebo kde mysl odpoutaná od věcí, kde nasycení, kde osvobození od žízně — jsem-li navždy povznesen nad všechny dvojice protikladů?. (…) Kde je svět, či kde člověk žádající si osvobození, kde jógin, a kde ten, kdo je bohat poznáním, kde upoutaný a kde osvobozený, jsem-li ve své pravé přirozenosti bez čehokoli druhého?. (…) Kde je cíl, jenž má být uskutečněn, a kde cesta vedoucí k jeho uskutečnění, kde ten, kdo uskutečňuje, nebo kde dosažení — jsem-li ve své pravé přirozenosti bez čehokoli druhého?. (…) Kde je shon světa, či kde nejvyšší pravda, kde štěstí, nebo kde neštěstí — jsem-li navždy prost všeho hloubání?“ [1] A Ramana Maharši při jedné ze svých rozmluv řekl: „Pátráme-li, komu je třeba přisuzovat upoutanost a osvobození, shledáme, že jsou přisuzovány ,mně‘, totiž nám samým. Budeme-li se pak vážně dotazovat: ,Kdo jsem já?‘, uvidíme, že není ničeho takového jako ,já‘ nebo ,mně‘. To, co zbývá, když vidíme, že já28 neexistuje, je pak poznáváno živě a neomylně jako samozářící bytostný Střed. A proto není nejmenší pochyby, že pro ty, kdo dosáhli tohoto poznání a zůstávají naprosto totožni s tímto Středem, není ani upoutanosti ani osvobození.“ [25] „Dokud je nirvána považována za něco jiného než samsára, není základní omyl ještě vymýcen,“ říká ve své 28
Ve smyslu svébytné ontologické entity.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167533