se mu smát. Ona ani neví, že je jeho anděl strážný … Jak to říkali jako malé děti? Andělíčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, opatruj ji ve dne v noci a buď strážcem od zlé moci. „Co si to šeptáš?“ Jak se zdá ani ona se nezeptala, jestli mu smí tykat. Nevadí, vždyť on také ne. „Co si šeptám?“ smál se, ale nechtělo se mu to vysvětlovat. Pochopitelně. „Nic,“ řekl nejistě. „Mám jeden problém.“ Věděl, že když si začne vymýšlet, má vyhráno. Dívka seděla s hlavou opřenou o okénko a usmála se. „Moje žena má …“ Jak uslyšela o jiné ženě, zpozorněla. „Moje žena má rakovinu. Dozvěděl jsem se to včera.“ Nepoděsilo jí to. Byla ještě mnoho let vzdálená nemocem a problémům opravdu dospělých. Uvěřila. „Proto jsem … je mi to nepříjemné …“ Přitulila se mu na rameno. Ostříhanou hlavou se dotýkala jeho tváře. Pohladil ji. Měl by svoji dceru rád, jako by dokázal milovat tuto dívku? Kdyby byla jeho dcera? Usmál se, vždyť ji vidíš vedle sebe v posteli. Patrně se jí problém s manželkou nijak nedotkl. Teď tu byla ona, nechápala, proč by on měl myslet na svoji nemocnou ženu. Alespoň tak to cítil. Lenka lež nerozpoznala. A ani jí to nezajímalo. Podíval se na ni. Měla zavřené oči, hlavu stále opřenou o okénko. Odbočil na lesní cestu a vypnul motor. Sjížděl z kopce, auto vyjelo z lesa a pomalu přijíždělo k chatě. Zastavil a odepnul si záchranný pás. : .. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167531