98 / B
Ø E T I S L A V
O
L Š E R
„Jako by nám prodali chcíplého mezka a tvrdili, že je to báječný obchod, jelikož nic nežere a ani nekope!“ øekl nìkdo a pár zevlounù zatleskalo. „Proč poøád u sebe nosíš tu vodu? Budeš jí mít teplou jak brečku!“ natáhl Ibrahim ruku k Muhammadovì láhvi. „Každý máme nìjaký talisman!“ odsekl Muhammad podráždìnì. „Jen ji poøád sebou tahá, sám nepije, ale druhým nedá!“ žaloval jeden z drsnì odmítnutých mužù, ale nikdo mu nevìnoval pozornost. Robustní Colin Powell, u nìhož se pøi americké hymnì nepoznalo, jestli s pravou ruku na levé stranì hrudi vzdává čest své zemi, nebo se o nìj pokouší infarkt, vešel se zamračenou tváøí do obklíčeného objektu a po schodech s nataženým rudým kobercem vystoupal do prvního patra, kde se za ním okamžitì zavøely dveøe Arafatovy improvizované pracovny. O patro výš byla svatá místnost, v níž se právì chystali na svoji denní modlitbu vyznavači koránu. „Alláhu akbar! Hajja alá´l – faláh...“ ozýval se temný hlas. „Bùh je pøeveliký! Vzhùru ke spáse...“ Alláh náhradního muezzina zøejmì nevyslyšel, jelikož po asi hodinovém jednání za pøísnì zavøenými a americko–palestinsky chránìnými dveømi z nich vyšli s pomačkanými tváøemi společnì Arafat i Powell, aby si na pár vteøin nepevnì podali ruce a rádoby mírotvornì zapózovali do té správné kamery. Na první pohled bylo patrné, kdo mìl v téhle šarádì navrch. Hrdý americký černoch, jehož dìda z rodiny jamajských pøistìhovalcù ještì nedávno nemohl jako barevný obyvatel USA volit a vstupovat do veøejných místností pro bìlochy, zamíøil kam chtìl a šéf Palestinské autonomie zùstal zmrazenì stát sám, kde musel. Jako vìzeò opuštìný celým svìtem, jen se svými nejbližšími, kteøí netajili rozčarování a zlost. „Copak je to normální, copak se to dá akceptovat, abych nemohl projít tìmito dveømi a opustit tento dùm?“ žasl podráždìnì Jásir Arafat, jehož se očividnì velmi silnì dotklo, že Powellova moc sahá jen k hloučku opodál zevlujících izraelských vojákù, kteøí na rozdíl od ministra nejsilnìjší velmoci rozhodovali, zda šéf Organizace bude moci opustit nehostinnou budovu. „Bílý dùm si snadno spočítal, že Palestina mùže existovat, až bude americká židovská kolonie jménem Izrael dávno za vodou,“ sžíral se Muhammad trpkou pravdou. „Je jasné, že jedinì v momentì, kdy nebude nic ohrožovat toto území propachtované Židùm, najde Amerika na Blízkém východì konečnì svùj pevný bod, kolem nìhož pohne svìtem, který si pak obtočí kolem prstu strýčka Sama,“ skøípal zuby a bezmocnì se díval na to ponižující divadlo, v nìmž hrál jen roli statisty v poslední øadì. „Jak dlouho se dá takové jednání vydržet?“ dál koulel krví podlitýma očiUkázka elektronické knihy, UID: KOS167451