kam by mě Andy dotáhl. To by byla předehra, aby to bylo jako byznys, a pak by se to zvrhlo v totální prožitek, který bychom mohli povznést na vyšší úroveň v nějakejch luxusních alpskejch lázních … „Ještě jeden koňak?“ ptal se pikolík. „Jo, ještě jeden sejmu a pak se srovnáme.“ Vzpomněla jsem si, jak jsem navštívila jednoho renomovaného psychologa v New Yorku. Večer v posteli po slušným sexu mi vysvětlil, že mi chybí štěstí. Blbec, to jsem věděla taky. Jenže proč mi chybí, když všechno mám? Řekl mi, že jsou lidé, mimořádně úspěšní lidé, kteří nejsou šťastní celý život. Jenže já přece měla právo být šťastná! Já byla krásná, bohatá, úspěšná. Já přece musím být šťastná. Ten doktor mi poradil, ať si zapisuji momenty z denního života, kdy jsem šťastná. To že by mi mělo poskytnout obrázek, co dělat více, aby těch příjemných šťastných pocitů přibývalo. Začala jsem to dělat. Udělala jsem to i do minulosti a došla jsem ke dvěma závěrům: 1. Byla jsem šťastná, když jsem byla v přítomnosti sebevědomých dobrodruhů, kteří kolem sebe šíří auru optimismu, nadhledu a humoru. Mimořádné charisma nutnou podmínkou. Samozřejmě musí být exkluzivně inteligentní a úspěšní a vypadat velmi k světu. Já si při svém intelektu nemohla, no fakt nemohla, dovolit pohybovat se kolem čehokoliv, co nevyzařovalo něco extra. Jenomže problém byl, že já si mohla vzpomenout jen na dva takový chlapy, Endyho a George, ty dva frajery z té opravdu vydařené, cha, akce v Bulharsku. Takový chlapy já potřebovala, abych si zachovala svoji úroveň 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167326