Zapnul si vestu a z ramínka ve skříni sundal sako. „Vyžehlila jsi mi kapesníky, miláčku?“ „Položila jsem ti je na kufr i s ponožkami,“ odpověděla. „Skvělé.“ „Máš schůzku s některou z nich?“ Rozesmál se, došel k posteli a naklonil se nad ni. „Co myslíš?“ „Nevím.“ Objala ho kolem krku. „Připadá mi, že jsou z tebe cítit ženské pokaždé, když se vrátíš domů.“ „To je proto, že nejsem nikdy pryč dost dlouho na to, aby vyvanula tvoje vůně, miláčku. Jak je to dlouho, co jsem tě našel? Šestadvacet měsíců? Voním tebou už šestadvacet měsíců.“ „A nikým jiným?“ Posunula se v posteli níž a přitáhla si ho. Lehce ji políbil na ústa. „A nikým jiným. Letadlo, miláčku…“ Vymanil se jí. Sledovala, jak jde ke komodě, otevírá zásuvku, bere si pas a letenky, strká je do náprsní kapsy a zapíná si sako. Celé se to odehrálo v jediném klouzavém pohybu, s nenásilnou účelností, která jí připadala smyslná a zároveň děsivá. Kdyby se většina věcí, které dělal, neodehrávala se stejnou minimální námahou, řekla by, že tohle musel trénovat celý život: odcházení. Opouštění. Na to, kolik času spolu strávili za poslední dva roky, o něm věděla podivně málo, ale on nikdy nezastíral, že se ve svém dřívějším životě stýkal s velmi mnoha ženami. Tvrdíval, že je to proto, že tak zoufale hledal ji. Skoncoval s nimi, jakmile pochopil, že nejsou ona, a neklidně pokračoval v hledání, až se jednoho krásného podzimního dne před dvěma roky potkali v baru Grandhotelu Evropa na Václavském náměstí v Praze. Byla to nejkrásnější omluva promiskuity, jakou kdy slyšela. 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS167309