Gítáňdžali (Ukázka, strana 99)

11.

Natrhali jsme svazek kášové trávy, uvili jsme věnec z květů šéfali, ozdobili jsme koše kyticemi z klasů nové úrody. Přijeď, bohyně podzimu, na svém bělostném oblačném voze, přijeď čistou modrou cestou, přijeď přes lesy, kopce a hory, umyté a temné a zářící světlem! Přijeď s orosenou korunou z lotosových květů na hlavě!

Koberec z opadalých jasmínů máš prostřen k usednutí v hustém křoví na břehu Gangy plné vody.

V okamžiku pláče zlomí se hlas smíchem polapeným v jemném sladkém vyzvánění, ve zvucích zlaté loutny znějící tvým hlasem. Dotkni se svým zázračným kamenem mudrců všeho, aby se ve zlato změnily veškeré starosti a tma ve světlo.

12.

Lenivý sladký vítr opřel se do čistých bělostných plachet. Ani jsem si nevšiml, kdy se člun tak rozletěl, aby z druhého břehu moře přivezl poklady dálek. Duše se chce vydat na Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166974

plavbu, chce zanechat na tomto břehu všechny touhy i zisky.

Tam vzadu se zmítá bouřlivá voda a duní hrom, ale přede mnou se mezerou v mracích dere rudý paprsek. Kdo jsi, kormidelníku? Čí smích a pláč je tvým bohatstvím? Má duše umírá touhou po plavbě. Do jaké tóniny naladíš dnes nástroj a kterou mantru zapěješ?

14.

Tvé něžné nohy, Matko, spatřil jsem dnes v podobě červených paprsků. Tvůj hlas, Matko, zahánějící smrt zní dnes tiše mlčící oblohou.

Tobě se klaním uprostřed celého světa, tobě se klaním v každičké chvíli života. V dýmu oběti tobě dnes předkládám své tělo, duši i vše, co mám. Tvé něžné nohy, Matko, spatřil jsem dnes v podobě červených paprsků.

15.

Celým světem se bez zábran šíří píseň radosti. Kdy zazní její hluboké tóny i v mém nitru? Kdy se naučím milovat vítr, vodu, oblohu, Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166974

světlo? Kdy v různých převlecích naplní síň mého srdce?

Kdy se otevrou obě oči, aby duši zaplavila spokojenost? Pak půjdou všichni s radostí cestou, kterou se vydám i já. Kdy slova ,,Ty jsi“ stanou se samozřejmou součástí života – kdy zazní samo od sebe tvé jméno v každém díle?

19. Černý soumrak zhoustl, den se schýlil ke konci. Řine se nespoutaný příval deště. Sám sedím v koutku místnosti a myslím bůhví na co, v jasmínovém háji cosi vypráví provlhlý vítr. Řine se nespoutaný příval deště.

V srdci dnes bouří vlny, břehu nevidět; srdce s nářkem trhá vonné květy zmoklého lesa. Jakou melodií dnes naplním hodiny temné noci? Jakým klamem dnes ukolébám neklidnou duši? Řine se nespoutaný příval deště.

28.

Kvůli tobě bdí mé oči, pane; nevidí tě, jenom vyhlížejí na cestu, ale i to se mi líbí.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166974