a vyvolávat v sobû pocity kfiivdy, které na dûtské du‰iãce zanechávají mnohdy nesmazatelné stopy. Nezapomenu nikdy, jak jsem ve tfietí tfiídû na ‰kole v pfiírodû byla v dobû odpoledního klidu za trest poslána lehnout si na bednu na chodbû, protoÏe jsem se bavila – a bylo to nespravedlivé, já jsem jenom odpovídala kamarádce. Vzpomnûla jsem si na jízlivé poznámky jedné na‰í fyzikáfiky, na osobní impertinence mé profesorky nûmãiny, na zraÀující v˘rok jiné profesorky: „Nehrajte mi tu komedii, je‰tû nejste u divadla“, na hysterick˘ kfiik uãitelky, jímÏ pfiivádûla Ïáky spí‰ do stavu posmû‰ného nadhledu, neÏ aby si vynutila autoritu, protoÏe mládí vÛbec je málo tolerantní a b˘t v˘born˘m uãitelem je velik˘ dar, kterého se ne kaÏdému z povolan˘ch dostane. Na to v‰echno jsem myslela, kdyÏ jsem spoleãnû s reÏisérem RáÏou vytváfiela postavu Hedviky, a schovávám si s vdûãností dopisy tûch divákÛ, ktefií pochopili, Ïe jsem se snaÏila vykreslit portrét nejenom ‰patné uãitelky, ale také ne‰Èastné Ïeny. Konãí ‰kolní rok, zaãínají prázdniny. Samozfiejmû, Ïe pfiedev‰ím pfieji v‰em dûtem, uãitelÛm – a koneãnû i rodiãÛm, aby si od ‰koly pofiádnû odpoãinuli. Budoucím prvÀáãkÛm, protoÏe od nich opravdu je‰tû nikdo nemá právo Ïádat toleranci k neurotické uãitelce, pfieji samé Lamaãe a Karfíky, a v‰em Hajsk˘m, aby je potkalo o prázdninách „nûco“, co by zpÛsobilo zlep‰ení jejich vztahu k dûtem – a kdyby to „Nûco“ nepfii‰lo, aby na‰ly odvahu hledat si ‰tûstí v jiném zamûstnání. A nás, rodiãe, prosím: pfiejme uãitelÛm ty „dlouhé“ prázdniny, vÏdyÈ oni si je opravdu zaslouÏí. (1984)
98
Gabriela Vránová // MAGNETICK¯ VÍTR
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS166637